Hudebník Ashley Slater: Každý v mé kapele je hvězda

S novou kapelou jste už letos vystupoval v pražském klubu Doupě. Jaký jste si z prvních koncertů odnesl pocit?

Odehráli jsme tam dva večery. Má drahá žena říká, že když mám nový projekt, je to, jako bych byl těhotný. Můj mozek je tím naprosto pohlcen. Není to práce, z níž přijdete v šest domů a hodíte starosti do kouta. Celé noci se převaluji a přemýšlím, co bych mohl vylepšit.

S Heptetem jsem strávil přípravami před dvěma koncerty v Doupěti dobré dva měsíce. Ale vyplatilo se, byly to povedené koncerty. Je to sice nový projekt, ale kořeny zapustil dávno.

Kdy?

Asi tak před třinácti lety jsem přijel na pár dní do Prahy ve starém mizerném porsche, bylo to po koncertu v Rakousku. Řekl jsem si, že zajedu navštívit kamarády z Monkey Business, a přitom jsem navštívil jam session, kde hrál Jan Kořínek, kterého jsem si ihned oblíbil.

Vypadá jako mystik. Klidně by mohl mít nějaký svůj kult, při hře působí transcendentálně. Je fantastický hudebník, proto jsem si přál s ním něco vymyslet.

Proč se k tomu vracíte až teď?

Když jsem se přestěhoval do Saské Kamenice, která je jen pár hodin od Prahy, uvědomil jsem si, že je čas to nakopnout. Každý rok jsme si říkali, že spolu někdy něco určitě uděláme.

Znáte to, opakujete, že se musíte sejít, a najednou je ten druhý mrtvý. Chtěl jsem to tedy stihnout.

Loni jsem se potkal s Matějem Ruppertem z Monkey Business. Na stejné akci byl i David Gaydečka, pořadatel festivalu Krásný ztráty. Představil jsem mu svůj nápad na kapelu, jemu se líbil a pak to už hezky vyrostlo.

Jaký je váš repertoár?

Myslel jsem původně, že budeme každý večer hrát hodinu The Sidewinder od Lee Morgana, ale když jsem to začal dávat dohromady, napadlo mě, že by tomu slušel i styl Tune On, Tune In, Cop Out, hitu mé kapely Freak Power. Najednou jsem měl slušně dlouhý seznam písní.

Také jsem si přál zpívat něco od Paula Simona, který je jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů. Když jsem byl dítě, jezdil jsem tři čtvrtě hodiny do školy a náš řidič každý den pouštěl desku There Goes Rhymin’ Simon.

Znal jsem ji nazpaměť a miloval dvě písničky, Loves Me Like a Rock, kterou teď hrajeme. V repertoáru máme i jeho další písně.

V té době jsem tomu tolik nerozuměl, ale v dospělosti člověk zjistí, že toho hodně prožil stejně. Tak se poznají dobré písničky.

Napsal jste nějaké písně přímo pro Heptet?

Ještě ne, zatím jsem neměl pocit, že to je potřeba. Některé jsem přearanžoval, aby se hodily pro náš žánr, aby měly groove. Funguje to velmi dobře. Ty naše dva koncerty jsme si nahráli, a i když nesnáším sám sebe poslouchat, musím uznat, že to nebylo špatné.

Prý se k vám na Krásných ztrátách připojí Michal Prokop. Je to tak?

Ano. A mám radost, že pro společné vystoupení vybral písničku You Haven’t Done Nothin’ od Stevieho Wondera. Je sice hodně těžká, paradoxně protože se v ní toho moc neděje, ale udělal jsem dvě verze a s tou druhou už jsem byl dost spokojen. Těším se, prý je to moc krásný festival na farmě. Takže něco jako Glastonbury?

Velice maličké.

Parádní. Moc se těším. Každopádně máme českého agenta a myslím si, že příští rok nás české publikum bude dost potkávat. Mimochodem děláme na podzim pár koncertů s Freak Power s několika původními členy.

To je vždy zábava, děláme to čtyřicet let, takže když se potkáme, dobře se na pódiu bavíme. Představíme se 15. listopadu v Brně a o den později v Praze.

A víte, co mě baví na Heptetu? Každý v té kapele je hvězda.