Hravá skupina Jazzanova: Naše hudba je složitá a zároveň přístupná

S jakým programem do Prahy zavítáte?

Před dvěma lety jsme slavili dvacáté výročí alba In Between a stále ještě hrajeme program věnovaný především těmto složitým kompozicím. Ale jsme už v takové mezifázi, kdy mezi vzpomínky na tuhle desku mícháme řadu jiných skladeb. Pro mě osobně je návrat k In Between vzrušující, protože jsem v době vzniku desky ještě nebyl v kapele, ale brzy jsem se stal jejím fanouškem. Živá kapela Jazzanovy vznikla až později.

Jazzanova bývá prezentována jako kolektiv dýdžejů a producentů. Jak jste ale zmínil, je to i živá kapela. Na jakých nástrojích koncertní prezentace stojí?

Máme žestě, konkrétně trombon, na který hraji, trumpetu a saxofon. Dále bicí, baskytaru, kytaru, klávesy, zpěv a nějakou tu elektroniku, synťáky a podobně.

Kdy jste se stal součástí Jazzanovy vy?

Když v roce 2008 vzniklo album Of All the Things, rozhodli se kluci, že pro koncerty bude lepší mít živou kapelu. Bylo tam hodně přirozeně znějících bicích, trumpet a podobně. I když to album vzniklo kompletně programováním, znělo spíš jako nějaká nahrávka od vydavatelství Motown. Takže když došlo na koncerty, oslovili tehdejší členové své známé, aby s nimi hráli.

Na vašich sociálních sítích je uvedeno, že Jazzanova znamená mnoho věcí pro mnoho lidí. Co znamená pro vás?

Když jsem se v roce 2003 přistěhoval do Berlína, byla Jazzanova jedna z prvních kapel, o kterých jsem slyšel. Kamarád mi tehdy dal její album, což bylo In Between, a já žasl, jak někdo může dát dohromady takovou muziku. Je zároveň velmi složitá, ale zní dobře a přístupně. Zdálo se mi to perfektní a vzbudilo to mou zvědavost. Zajímalo mě, jak konkrétně vzniká.

Když jsem pak dostal možnost být při tom, neváhal jsem. Dnes už jsem sám i producent. Ve studiu dělám nové beaty a užívám si, že už jsem pronikl do kouzla tohoto seskupení. Ale i když už ho chápu, pořád cítím k prvním zásadním nahrávkám obdiv.