Gratulace, Rumuni a děti v akci. Divokej Bill slavil ve vyprodané O2 areně

Letošní koncert trval dvě a půl hodiny. Divokej Bill při něm naservíroval třiatřicet písniček, mezi nimiž bylo hned sedm kousků z loňského alba Bazilišek. Publikum v hale je přijalo nejlepším možným způsobem, sborovým zpěvem. Za Baziliška kapela obdržela platinovou desku.

Během koncertu se vynořila tři témata, která si zaslouží pozornost i vysvětlení. Jakmile bylo dohráno, ujal se toho zpěvák a kytarista Roman Procházka.

Před písničkou Čmelák přečetl zpěvák Štěpán Karbulka několik vzkazů. Byla mezi nimi především přání k narozeninám či jiným příležitostem.

„Lidé nám píšou, že by chtěli někomu poslat věnování. Po kapelních zkouškách tedy točíme videopřání, která posíláme těm, komu jsou určena. Současně jsme řešili, jak to udělat při koncertech,“ vyprávěl Novinkám v šatně Procházka.

Volba nakonec padla na hitovku Čmelák. Před ní Karbulka svým osobitým stylem předčítá jednotlivá přání a sama písnička je pak dárkem.

„Moc dobře víme, že nebýt našich fanoušků, tak bychom tu nebyli. Zaslouží si veškerou naši pozornost,“ dodal Procházka.

Upozornil také, že před běžnými koncerty přichází žádostí víc. Před pátečním v O2 areně jich bylo jen nějakých sedm a na všechny se dostalo.

Údajně rumunská kapela Drum Bun vystoupila v roli předskupiny už na koncertu Divokýho Billa v O2 areně v roce 2019. Teprve poté se fanoušci oficiálně dozvěděli, že jejími členy byli převlečení muži z Divokýho Billa, kteří si chtěli zahrát i písničky, jež se do programu nevešly. Z legrace se převtělili do kapely, které vetkli do názvu rumunský pozdrav „šťastnou cestu“, tedy Drum Bun.

„Bylo to přísně tajné, věděli jsme o tom jen my a náš nejbližší tým. Před koncertem jsme mimo jiné předstírali, že Rumuni už přijeli, ale zvukovou zkoušku uděláme za ně, protože se stydí. Pravdu neznaly ani některé naše manželky. Tatínek Lídy, ženy houslisty Adama Karlíka, se nás pak ptal, co to bylo za mňoukače. Prostě jsme ten fór dotáhli do konce,“ usmíval se Procházka.

V pátek se formace Drum Bun do O2 areny vrátila. Tentokrát nikoli jako předkapela, nýbrž jako host. Po písničce Malování a videopředělu se členové Divokýho Billa v zákulisí převlékli a coby Drum Bun pak spustili tři verze vlastních písní.

„Na převlečení jsme měli dvě minuty, tak dlouhý byl videopředěl. A na převlečení se zpět do našich koncertních šatů necelou minutu a půl, během intra k písni Nostalgie. Ale vyšlo to,“ ozřejmil Procházka.

S vyloženě lišáckým úsměvem pak prozradil, že se v kapele bavili o tom, že by nebylo špatné natočit desku skupiny Drum Bun. „Je to naše alter ego, které můžeme využít ke spoustě jiných věcí,“ uzavřel téma.

Jakub Jurač, syn baskytaristy Jurdy, se na pódiu objevil s trubkou už během skladby Bazilišek. Na písničku Rozárka, poslední v programu, přišly své tatínky podpořit i další děti. Počet lidí na pódiu významně vzrostl a všichni pěli společně.

„Byli tam děti banjisty Jacka, zpěváka a kytaristy Vaška Bláhy, baskytaristy Jurdy, houslisty Adama Karlíka i blízcí Štěpána Karbulky. Kluci našeho akordeonisty Pecana nemohli a mé děti jsou nemocné, zůstaly doma s dědou a babičkou,“ sečetl Procházka.

„Pro nás, relativně zkušené muzikanty, je vystoupení v hale před sedmnácti tisíci diváky adrenalin. Pro ty děti to byl masakr, i když mají emoce trochu jinak nastavené. Některým se nechtělo, ale nakonec přišly všechny. Na pódiu je nám s nimi dobře,“ dodal.

Věc je to v Divokým Billovi obvyklá. Na loňském výročním turné nebyl koncert, při kterém by některé děti členů skupiny na pódium nepřišly.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Bazilišek - Divokej Bill, Tsunami - Divokej Bill, 15 – Divokej Bill, Svatá pravda - Divokej Bill