GLOSA: Skvělý Rock for People nejspíš hlídali i andělé

The Offspring, The Prodigy, Bring Me The Horizon, Sum 41, P. O. D., Brutalismus 3000 nebo Palaye Royale, kteří byli poslední den odhaleni jako překvapení, ti všichni přítomným divákům jasně demonstrovali, že být na letošním Rock for People nebyl promarněný čas ani vyhozené peníze.

Přitom v roce 2012 stál festival před krachem. Přišedší orkán tehdy nedovolil americkým Faith No More, hlavní hvězdě ročníku, vystoupit, a tak odjeli s honorářem a bez práce, aniž by si to tak přáli, a pořadatelé sčítali škody. Od dalšího roku se však festival pomalu zvedal. Jednou to bylo lepší, jindy horší a následně přišel covid-19 a vše bylo zase mizerné.

Jenže potom se začalo dařit. Letos dorazilo rekordních čtyřicet tisíc diváků a ti dostali vše, co by na velkém a dobrém festivalu dostat měli. Skvělý program, z něhož vypadl jen nemocný Corey Taylor, výborné počasí, s očekávanou výjimkou v podobě chladných nocí, čistý areál, v němž nebylo třeba brodit se odpadky, protože je brigádníci průběžně odklízeli, cílevědomé finanční partnery akce a péči pořadatelů, kteří milují hudbu, festival i jeho návštěvníky.

Pravda, být čtyři dny v Parku 360 odkázán na koupi stravy přímo tam, byl malý pokus o ekonomickou sebevraždu. Lidem ale nikdo nebránil vyjet do města a nakoupit si v něm jídlo za částky poloviční, než za jaké je stánkaři prodávali na festivalu.

Přitom přijelo dost těch, kteří berou čtyři dny na Rock for People jako dovolenou a peníze na ně si zkrátka nastřádají. Kromě toho se v poslední době zdražuje všechno. Třeba světové hudební hvězdy už dávno nekoncertují za honoráře, za něž hrály před covidem. Dnes jsou násobně vyšší.

A také tu letos byli i festivaloví andělé strážní, kteří se nenápadně zjevovali, bylo-li třeba. Na sobotním koncertu Petra Spáleného a jeho Apollo Bandu zazněla nejslavnější česká pohřební písnička Až mě andělé, při které se přihlásili nejenom v jejím názvu, nýbrž i tak, že spojili mladé publikum s důchodci, kteří byli pořadateli na Spáleného koncert pozváni, a vytvořili nevídané generační souznění.

Když si v pátek vzala na festivalu Nikola za muže Robina, při novomanželském polibku počaly padat dešťové kapky, na letošním festivalu věc bezmála nedostatková. Jistě měly těm dvěma přinést štěstí.

A stala se i jiná věc. První festivalový den seděl fotograf Zdeněk Hejduk, jenž Rock for People fotí úplně od prvního ročníku, u festivalového fotbalového hřiště, na němž si jiní kopali, a myslel na svého syna, který loni jako kolínský požárník zahynul ve službě. Na festivaly jezdili spolu, oba těšila hudba. Mladý Zdeněk byl ještě k tomu velký fanoušek fotbalové Slavie a sportovec.

Zdeněk synovi věnoval vzpomínku na svém facebookovém profilu a kamarád Martin Bělohlávek mu právě odpověděl, že duše syna tam nad ním určitě poletuje. A v tu chvíli fotografovi přistál u nohy míč, jenž se k němu zatoulal ze hřiště. Pozdrav od syna, který nejspíš přinesli ti festivaloví andělé.

Rock for People byl letos zkrátka silný a plný zážitků.