Hlavní obsah

Glosa: Regionální kulturní instituce to mají těžší a těžší

V posledních dnech přišly z bezmála dvou protilehlých koutů České republiky zprávy o turbulencích v kulturních institucích. K jedné došlo v Mariánských Lázních, ke druhé v Olomouci.

Foto: Luděk Peřina, ČTK

Janáčkova opera Jenůfa měla v režii Veroniky Kos Loulové na olomoucké scéně premiéru v půli listopadu. Kolik lidí tam na to slyší?

Článek

Odstoupil Jan Dušek, ředitel Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. S ním i správní rada tělesa. S hudebníky a se zřizovatelem, jímž je město, se nedohodl, jak dál.

Krátce: orchestr je ztrátový, Mariánské Lázně jej dotují patnácti miliony, víc si dovolit nemohou. Dušek navrhl, aby muzikanti přešli ze zaměstnaneckých poměrů na OSVČ a finance se investovaly do umělecky ambicióznějšího programu. Hráči i město byli proti.

Sezona 2024/2025 je neplánovaně poslední pro Veroniku Kos Loulovou, šéfku opery a operety olomouckého Moravského divadla. Mladá režisérka nastoupila předloni a začala naplňovat svoji představu o svěžím větru.

RECENZE: Matěj Brouček ztracený v kontextu doby

Divadlo

V Olomouci se rovněž nedostává peněz, město reaguje tak, že od ledna příštího roku slučuje Moravské divadlo a Moravskou filharmonii do jedné příspěvkové organizace, kterou povede dosavadní ředitel divadla a manažer sloučení David Gerneš. A ten se s Veronikou Kos Loulovou neshodl na příštím směřování opery.

Mariánskolázeňský starosta Martin Hurajčík nezastírá, že je mu milejší rodinná atmosféra městského symfonického tělesa, byť třeba i s menší uměleckou kvalitou. V Olomouci to nejspíš nikdo neřekne takto natvrdo, ale dá se předpokládat, že progresivnější dramaturgie, kterou nastolila Kos Loulová, při nástupu nejmladší operní šéfka v Evropě, není zrovna tím, po čem město a manažer Gerneš touží.

Situace řady regionálních kulturních institucí není napjatá pouze finančně, nýbrž právě i ve věci obsahového směřování. Na nějaké velké umělecké experimentování nejsou chuť a energie. Život je náročný, lidi se chtějí bavit a ideální je, když místní hudební nebo divadelní scéna má plný dům, protože se tím před veřejností snadněji obhájí vůbec sama existence kulturní instituce.

Ostatně „umělci z Prahy“, zejména divadelní, svědomitě objíždějí republiku především se zábavnými produkcemi, do nemalé míry sytí kulturní poptávku a ovšem také nepřímo stanovují kritéria, co je kultura a umění. A nějací místní fajnšmekři mohou být odkázáni na globální nabídku šířenou elektronicky, anebo ať si tedy zajedou tam, kde si nějaké to vysoké umění mohou dovolit.

Nůžky se prostě rozvírají v různých společenských aspektech a segmentech, kultura a umění z toho nejsou vyňaty. Pragmatismus na postupu.

RECENZE: Groteskní i dojemná nymfa Platée

Hudba

RECENZE: Česká filharmonie poprvé zahrála v Thermalu

Hudba
Související témata:

Výběr článků

Načítám