Článek
IMT Smile vznikli před více než dvaatřiceti roky ve východoslovenském Prešově. Bratři Ivo a Miro Táslerovi, kteří stojí v jejich čele, si vetkli první písmena ze svých jmen do zkratky IMT, přilípli k tomu optimistické anglické slůvko smile, tedy úsměv, a název byl na světě.
Pět let poté vyšlo debutové album a kapela byla na slovenských pódiích stále viditelnější. Jezdila i do Čech. Tu a tam se objevila na nějakém festivalu, a byť se se zájmem většiny tuzemských fanoušků ještě těsně míjela, který z nich jí věnoval trochu času, slyšel, kolik nahromaděného hudebního a interpretačního talentu se v ní mačká.
Už tenkrát přinášely její písničky emoce, které k dobré hudbě patří, tedy mnohé odstíny radosti i smutku. Texty občas nebyly a nejsou žádné přebory v básnění, jsou však srozumitelné a v leckdy jednoduchých obratech vyřknou vše zamýšlené.
V úterý dorazili IMT Smile do pražského Lucerna Music Baru a zase bylo vyprodáno. Pravda je samozřejmě taková, že pohodlnou většinu lidí z publika tvořili majitelé slovenských dokladů, nicméně se zdá, že počet k nim se přidávajících Čechů koncert od koncertu stoupá.
IMT Smile totiž stačí pouze nechat hrát a argumenty pro to zůstat s nimi déle se dostavují samy a ve shlucích. V každé písničce je výrazný melodický prvek, který se vyvíjí.
Zpěv Ivana Táslera je osobitý a sotva zaměnitelný, a aby nebyla tvorba monotónní, plují tvůrci mezi žánry.
IMT Smile měli plno.
Během večera zněly rock, pop, folk (ten kapele pomohl vykouzlit hostující Vojtěch Nedvěd ve vzpomínce na společný koncert IMT Smile a bratrů Nedvědových před lety), folklor, reggae či ska, měnila se tempa písní a z toho se rodily okamžiky, které je nejlépe si užít všemi způsoby, zpěvem počínaje a divokým tancem konče.
Každý člen IMT Smile s přehledem ovládá svůj nástroj a všichni pospolu ten um s chutí předváděli nejen v běžném provozu, nýbrž i tam, kde se studiové verze písní proměňují v koncertní, s větším důrazem na instrumentální část.
V Lucerna Music Baru v tomto duchu vrcholila třeba hitovka Ľudia nie sú zlí, která uzavřela základní část koncertu.
Ohlédnutí za večerem pak přináší zjištění, že písničky jsou stejně nenápadné a půvabné, jak nenápadná a půvabná jsou celá alba a též koncerty prešovského hudebního spolku.
Spolku, jenž to všechno servíruje s úsměvem, který je dokladem toho, že na světě není nic lehčího než napsat a zahrát porci povedených písniček.
