Článek
IMT Smile vznikli před více než dvaatřiceti roky ve východoslovenském Prešově. Bratři Ivo a Miro Táslerovi, kteří stojí v jejich čele, si vetkli první písmena ze svých jmen do zkratky IMT, přilípli k tomu optimistické anglické slůvko smile, tedy úsměv, a název byl na světě.
Pět let poté vyšlo debutové album a kapela byla na slovenských pódiích stále viditelnější. Jezdila i do Čech. Tu a tam se objevila na nějakém festivalu, a byť se se zájmem většiny tuzemských fanoušků ještě těsně míjela, který z nich jí věnoval trochu času, slyšel, kolik nahromaděného hudebního a interpretačního talentu se v ní mačká.
Už tenkrát přinášely její písničky emoce, které k dobré hudbě patří, tedy mnohé odstíny radosti i smutku. Texty občas nebyly a nejsou žádné přebory v básnění, jsou však srozumitelné a v leckdy jednoduchých obratech vyřknou vše zamýšlené.
Zpěvák Ivan Tásler z kapely IMT Smile: Nemám rád, když se v hudbě kalkuluje
V úterý dorazili IMT Smile do pražského Lucerna Music Baru a zase bylo vyprodáno. Pravda je samozřejmě taková, že pohodlnou většinu lidí z publika tvořili majitelé slovenských dokladů, nicméně se zdá, že počet k nim se přidávajících Čechů koncert od koncertu stoupá.
IMT Smile totiž stačí pouze nechat hrát a argumenty pro to zůstat s nimi déle se dostavují samy a ve shlucích. V každé písničce je výrazný melodický prvek, který se vyvíjí.
Zpěv Ivana Táslera je osobitý a sotva zaměnitelný, a aby nebyla tvorba monotónní, plují tvůrci mezi žánry.
Během večera zněly rock, pop, folk (ten kapele pomohl vykouzlit hostující Vojtěch Nedvěd ve vzpomínce na společný koncert IMT Smile a bratrů Nedvědových před lety), folklor, reggae či ska, měnila se tempa písní a z toho se rodily okamžiky, které je nejlépe si užít všemi způsoby, zpěvem počínaje a divokým tancem konče.
Každý člen IMT Smile s přehledem ovládá svůj nástroj a všichni pospolu ten um s chutí předváděli nejen v běžném provozu, nýbrž i tam, kde se studiové verze písní proměňují v koncertní, s větším důrazem na instrumentální část.
V Lucerna Music Baru v tomto duchu vrcholila třeba hitovka Ľudia nie sú zlí, která uzavřela základní část koncertu.
Ohlédnutí za večerem pak přináší zjištění, že písničky jsou stejně nenápadné a půvabné, jak nenápadná a půvabná jsou celá alba a též koncerty prešovského hudebního spolku.
Spolku, jenž to všechno servíruje s úsměvem, který je dokladem toho, že na světě není nic lehčího než napsat a zahrát porci povedených písniček.