Článek
Když Navarová v pětačtyřiceti letech zemřela, byl to pro mě odchod, jenž mě zasáhl. Už proto, že po určitý čas jsem její tvorbou intenzivně žil, nejednu píseň jsem znal nazpaměť.
A kromě toho jsem stejný ročník narození, jako byla ona – a když se věkem nacházíte na vrcholu sil a někdo, k němuž máte vztah a byl stejně starý, skoná, zkrátka vás to sejme.
Nebyl jsem zdaleka sám, kdo byl tenkrát zaskočen a otřesen. Netušil jsem, že Navarová roky bojovala s rakovinou, že podstoupila operaci. Chtěla to mít uspořádané tak, že i z lidí, kteří byli kolem ní, skutečný stav znal málokdo. Nestěžovala si. Koncertovala do poslední chvíle.
Petr Ostrouchov: Blue Shadows jako kapela vlastně moc neexistují
Ještě v září 2004 poskytla otevřený rozhovor a nebylo v něm ani stopy po zkracujícím se čase, o němž sotva mohla nevědět. „Musím se udržovat v kondici. Ne proto, abych byla hubená a krásná, ale protože mi už není dvacet. A než se dopravíte na koncert, to je tak strašně ubíjející, únavné a tolik to člověku ničí záda! A já se takhle harcuju už pětadvacet let,“ končilo to interview.
Při přípravě psaní této glosy jsem narazil na fotky z jejího pohřbu: mezi jinými se přišli rozloučit ministr kultury Pavel Dostál, herec Viktor Preiss, zpěvák Karel Štědrý, režisér Jan Hřebejk, publicista Jan Rejžek, samozřejmě písničkářka Radůza, jež příslušela k těm, jimž Navarová nezištně pomohla nastartovat profesionální dráhu, a další a další. Zásah Zuzaniných písní i její neokázalé osobnosti byl široký.
Hned příští pondělí si na „své“ streamovací platformě (Spotify jí není…) se zvědavostí a natěšením přehraju „Navarovou“ v podání Puttnerové a Ostrouchova & spol. Zařekl jsem se, že nebudu nic srovnávat, že si album budu posluchačsky užívat, a když nabudu dojmu, že potřebuji slyšet originál, pustím si také ten.
Petr Ostrouchov skoro pateticky praví: „Buďme rádi, my, kdo jsme navštěvovali její koncerty, že jsme žili v její době a že jsme něco takového mohli zažít.“ Možná se jen ostýchám napsat obdobně velká slova, ačkoliv s nimi souzním. Na Zuzanu Navarovou nemohou ti, které „tenkrát“ oslovila, zapomenout.