Článek
S každým člověkem něco odejde. Co odešlo s Imrichem? Mám za to, že když se na to bez iluzí a pověr pokusíme odpovědět, dotkneme se ne nezajímavého společensko-kulturního faktu.
Imrich koncertoval půlstoletí, ale jeho vrcholná tvůrčí fáze se dá časově poměrně snadno ohraničit. Psala se od konce sedmdesátých let do roku 1987.
Abraxas i Tango
Ve vymezeném období nejprve koncertoval a nahrával se skupinou Abraxas, od roku 1984 s kapelou Tango.
Zpěváka Abraxasu našli mrtvého u trati v Uhříněvsi
Abraxas s přestávkami existuje od roku 1976 až dosud (na letošní květen má naplánováno pět vystoupení); vždy jej pevnou rukou vedl Slávek Janda, bratr Petra Jandy. To, co se „zapíše do dějin“, bude ovšem jen a pouze album Box, které Abraxasu vyšlo roku 1982 a Imrich na něm měl neoddiskutovatelný podíl. Tehdy se vše pojilo do šťastné konstelace a předtím trochu nudný artrockový Abraxas najednou elegantně surfoval na new wave čili na nové vlně.
Následné Tango bylo hudebně tvrdší, teatrálnější, lidovější, ale mělo to „koule“. Manažer kapely Vladimír Mertlík ji ovšem utavil na početně brutálních šňůrách – tenhle pán, ročník 1945, byl v osmdesátkové fázi normalizace obdobný socialistický kapitalista jako František Janeček. Ten první pásl rockovější stáj, ten druhý oblbující pop. Neutahatelný Mertlík dneska píše o generálu Pavlovi i o bratrech Mašínech. Asi to pořád má rád „ostré“.
Ale zpět k Imrichovi. Po převratu se jemně řečeno hledal. V různých uskupeních hrál metal i techno, vrátil se do Abraxasu, obnovil Tango.
Umění za normalizace
Když teď zemřel, pustil jsem si nějaké předloňské koncertní záznamy Tanga. To jsem neměl dělat, protože před čtyřiceti letech jsem zažil koncerty původního Tanga. A ještě předtím jsem naživo viděl a slyšel Abraxas s Imrichem.
O normalizaci, v níž jsem vyrůstal, si nedělám žádné iluze. Skutečností však je, že někteří lidé v ní vytvořili své nejlepší věci. Dílem asi proto, že se nacházeli v nejproduktivnějším věku, dílem proto, že pod tlakem společenských a politických okolností ze sebe vydestilovali to nejlepší. Evokuje to slavný příměr o drcení oliv…
Tak i Miroslav Imrich. Anebo Pražský výběr. Počátkem „osmdesátek“ se fandové přeli, zda je lepší Výběr nebo Abraxas. Dneska se tomu dá smát, ale současně je nutné připustit si, že nic lepšího ani jedna parta později nevytvořila.
Zpěvák a kytarista Slávek Janda: Teď už se jen přežvýkává to, co už tu bylo
Michael Kocáb: Václav Havel byl vůdce národa, který věděl, kam směřuje
