Hlavní obsah

Glosa: Komerční bagr Vladimír Mišík? Ale kdeže

3:02
3:02

Poslechněte si tento článek

Za půlstoletí, co sleduju a mám rád tvorbu Vladimíra Mišíka, bych si nikdy nepomyslel, že nějaké jeho album může být komerčně nejúspěšnější českou deskou daného roku. A přece se tak vloni stalo, jak nedávno vyšlo najevo.

Foto: Animal Music – Zuzana Bönisch

Skromní zlatokopové Petr Ostrouchov a Vladimír Mišík

Článek

Třetí společný albový počin Vladimíra Mišíka a producenta, hudebníka i vydavatele Petra Ostrouchova – nazvaný Vteřiny, měsíce a roky – kromě toho zvítězil na Cenách Anděl v kategoriích Album roku a první z jmenovaných uspěl i v kategorii Sólový interpret.

Jako starý mišíkovec bych se z toho měl radovat, což také činím, jenomže mi naskakují některé otázky. Neznamenají pochybnosti nad Mišíkovou pozdní tvorbou, nýbrž se týkají hudebního byznysu. A zároveň v sobě nesou odpověď na paradox, jak je možné, že komerčně nejúspěšnější nahrávkou roku 2024 se stala v podstatě soft alternativa.

Když si na tuzemských stránkách IFPI otevřete zprávu o výsledcích hudebního trhu v ČR, zjistíte ovšem, že v top desítce alb jsou Mišíkovy Vteřiny, měsíce a roky až třetí. Jak tedy může jít o komerčně nejúspěšnější desku?

Je to tím, že Mišík má fanouškovskou základnu, která si ještě nebo už zase kupuje fyzické nosiče, ať vinyly, nebo CD. Jejich prodej může generovat zisk, z něhož se v tuzemských podmínkách dneska už sice nezbohatne, ale i tak to pomůže pokrýt aspoň část nákladů.

Jinak totiž hudebnímu trhu dominuje streamování. Statistika IFPI konstatuje, že z loňských zhruba dvou a čtvrt miliardy korun příjmů zdejšího hudebního průmyslu tvoří necelých pětašedesát procent peníze ze streamování. A to je kapitola sama pro sebe.

Peníze totiž rozdělují nadnárodní streamovací giganti podle algoritmů, jejichž mechanismus nelze stručně přiblížit, zato se dá snadno sdělit důsledek: peníze se nepoměrně přerozdělí tak, že většinu sklidí světově nejhvězdnější hudebníci a interpreti, kdežto ostatní muzikanti i při slušných číslech poslechovosti paběrkují.

Doporučuji si v této souvislosti najít na webu Českého rozhlasu pořad Akcent ze 7. dubna, kde o tom zajímavě a konkrétně hovoří hudební publicista Miloš Hroch a právě i Petr Ostrouchov. Ten mimo jiné říká, že za Vteřiny, měsíce a roky jeho vydavatelství vloni ze streamovacích služeb obdrželo 144 tisíc Kč, což je asi deset procent výrobních nákladů na dané album.

Realita je taková, že nebýt donátorů, Vteřiny, měsíce a roky by nevznikly v kvalitě, jakou hudebně a zvukově mají. Komerční vítězství tohoto titulu tak dokumentuje, jak nerentabilním podnikáním nahrávání a prodej hudby dneska je.

Související témata:

Výběr článků

Načítám