Glosa: Chinaski. Nic není jako dřív

Středeční akce mě vrátila do doby, kdy jsem studovala vysokou školu a narazila na první skladbu Moc toho nevím (1995). Ani nevím, kdo mi pak dal do ruky cédéčko Dlouhej kouř (1997). Přišlo s ním okouzlení z energické hudby, z (dnes již často nekorektních) textů, které měly hlavu a patu.

Dokázaly poměrně přesně vystihnout to, co jsem prožívala (Žádný city, Coura, Stejně jako já, Dlouhej kouř, Probuzení, Parník, Vinohradská č. p. 90…) a přenést mě v dobách různých tísní a žalů na chvíli jinam.

Párkrát jsem na Chinaski zašla do menších klubů a pokaždé se tam „vyblbla“. Bývaly narvané až po strop. Pivo teklo proudem, někdy i po vás, když do vás narazil ten (ta), co držel plný kelímek…

Tohle vše mě napadalo během koncertu ve čtvrtek, kdy jsem Chinaski znovu viděla, slyšela. Ve sterilní O2 areně (já vážně nechápu, proč tam všichni muzikanti chtějí hrát…), kde sem tam hapruje zvuk, kapely vidíte z opravdu velké dálky a ze skyboxů sem tam slyšíte cinkání skleniček a příborů.

„Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo,“ vybavily se mi v té souvislosti věty z jejich skladby Drobná paralela (2000). Už první song Potkal jsem tě po letech mi naznačil, že tahle velkolepá oslava třicátin pro mě moc nebude.

Následoval hit za hitem. Zazněly mimo jiné Signální, Tabáček, Vrchlabí, Stížnost, Kutil, 1970, Slovenský klín, Venku je na nule, Kapradí, Víno… Ano, vybavila jsem si všechny, jenže hlavně díky tomu, že desítky let po probuzení poslouchám Radiožurnál. Vyhnout se jim tedy prakticky nedalo ani nedá.

Při pozorném zaposlouchání do textů jsem však zjistila, že se v nich vytratila poetika slov, jazyková hravost, které mě na Chinaski kdysi tak fascinovaly.

Z energické pop-rockové skupiny se sklonem k punku se dávno stala líbivě popová značka, která se, byť přes různé karamboly, stále drží na vrcholu. A jsem si jistá, že právě její fanoušci museli být ze dvou pražských koncertů nadšení.

Já si ale nechám raději své vzpomínky na „pravěk“, jak označil hit Moc toho nevím sám Michal Malátný. A místo dvou plánovaných obřích koncertů na rok 2025 (Hradec Králové a Brno) bych raději znovu zašla na „staré“ Chinaski. Poslechla si jejich staré hity kdesi v malém klubu, klidně zase politá pivem.