Festival Glastonbury měl svůj poslední vrchol mimo hlavní scénu. Závěr patřil kapele The National

Letošnímu ročníku festivalu bez debat kralovali Coldplay, ovšem jejich velkolepou sobotní show už měl festival v tu chvíli za sebou. V neděli návštěvníky potěšila například Shania Twain, na kterou sice bylo narváno a natěšení lidé vytáhli obrovské množství kovbojských klobouků (ostatně na mléčnou farmu, na které se festival koná, se to hezky hodí), ovšem kanadská country legenda měla potíže se zvukem a ani se nezdála být v nejlepší hlasové kondici.

Přivezla tedy každopádně obrovské hity, někteří si je ale s lehkým zklamáním vyslechli na odchodu. Mohl to být jeden z památných momentů festivalu, ale to by musel znít celý koncert o moc lépe.

Později na stejném místě zazářil Nigerijec Burna Boy. Jde o velké jméno afrobeatu a byla velká škoda, že to na počet návštěvníků těžce prohrál s příjemným koncertem britských Two Door Cinema Club. Fanoušci šli v tomto případě za důvěrně známou písničkou.

Ještě větší škoda je, že Burna Boy, který disponuje velmi příjemným silným hlasem, charismatem a přístupnými písničkami, jež snadno strhnou k večírku, minulý rok zklamal publikum na festivalu Colours of Ostrava, kam nakonec nedorazil. Jeho show by tam sedla naprosto fantasticky.

Oproti tomu americká zpěvačka SZA sice na hlavní Pyramid Stage postavila působivou krápníkovou jeskyni, ale jinak příliš nezaujala. Navíc i zvukově byl její set průměrný.

Vyplatilo se přejít k americké The National. Fatální rozervanost Matta Berningera v téhle kapele osudově souzní s excelentním muzikantstvím. Jeho ztrápenou mysl občas na pokraji šílenství dokonale doplňuje božská kapela.

Smutek, který ze sebe Berninger na pódiu dostává, vyvažoval široký úsměv kytaristy Aarona Dessnera. Posmutněl jen, když mluvil o tom, že Glastonbury je nejlepší festival na světě, a děkoval za to publiku. V tu chvíli bylo jasné, že se celý ten kulturní svátek, stejně jako jejich vystoupení, chýlí ke konci.

Jinde v areálu v tu dobu hráli jinému hustému davu Justice či doznívaly tóny vystoupení kapely Gipsy Kings, která na vzdálené pódium věnované akustické muzice rovněž přilákala davy.

Mezi tím vším se vyplatilo bezcílně bloumat mezi více než stovkou scén a nechat se překvapovat. Tu mladým raperem, kterému se kdesi v rohu nad klasickým anglickým prázdninovým molem, jež ční nad festivalem, dařilo získávat pozornost jednoho kolemjdoucího po druhém, tu drobnou uměleckou performancí, například Amundsenovou výpravou, která mezi festivalovými návštěvníky dobývá severní pól.

Případně člověk mohl zamířit třeba na uměleckou instalaci Terminal 1, kde si mohl zkusit projít britskou pasovou kontrolou v pozici migranta. Připomínka humanity na festivalu lákala kolemjdoucí dennodenně. Nebyla však před blížícími se volbami jediným místem, na němž rezonovalo téma migrace. To vyzdvihl i umělec Banksy, který během sobotního setu skupiny Idles vypustil do publika nafukovací člun s postavami představujícími dětské uprchlíky.

Organizátoři dávají jednou za čas farmě, na které se festival koná, rok odpočinout. Příště to bude v roce 2026. Příští rok se tedy nejslavnější festival světa bude opět konat.