Dirigent Kent Nagano: Wagnerovy příběhy jsou jako pohádky

Vyrůstal jsem sice ve vesnici v Kalifornii, ale u nás na farmě jsme poslouchali přenosy Wagnera z Metropolitní opery. Protože rodiče byli hudebníci, měli jsme velké štěstí, že jsme měli přístup k operám a mohli jim porozumět.

Naše dětství bylo ovlivněno tím, že jsme neměli televizi ani přístup k nahrávkám. A tak jsme si hráli na příběh Valkýry, Siegfrieda nebo Tristana a Isoldy. Nedílnou součástí mých dětských vzpomínek je to, že jsme vyrůstali na Wagnerových příbězích. Jsou úžasné jako pohádky nebo lidové pověsti.

Když jsem později studoval skladbu, všichni studenti kompozice museli analyzovat, co znamená Wagner vzhledem k jeho revolučnímu kompozičnímu myšlení. Jako dospělý, který se profesně věnuje hudbě a komponuje, vnímám Wagnera jako jednoho z největších skladatelských géniů, který se chopil myšlenky kompozice a pomohl ji přetvořit, aby se posunula vpřed, takže se hudební tradice mohla ve dvacátém a jednadvacátém století dál vyvíjet.

Přiblížím to na anekdotě. Po jednom z našich vystoupení za mnou někdo přišel a řekl: „Můj bože, to zní jako filmová hudba z Hollywoodu.“ Smál jsem se a odpověděl, že to tak úplně není. Hudba z hollywoodských filmů se snaží napodobit Wagnera, protože Wagner tu byl před sto padesáti lety.

Koncept nepřišel ze dne na den. Začalo to jako výzkum a cílem byla publikace, protože jsme cítili, že by bylo potřeba zanechat něco zásadního dalším generacím Wagnerových interpretů.

Projekt vznikl, když jsem byl svědkem hádky dvou takzvaných odborníků, kteří se nedokázali shodnout, co je wagnerovská tradice. Musel jsem si položit stejnou otázku. Je wagnerovská tradice to, co si pamatujeme, že jsme slyšeli v posledních pětatřiceti letech? Nebo se takto Wagner hraje, protože je to snazší?

Všichni skladatelé, a teď mluvím jako skladatel, mají sen. Doufáme, že hudebníci, kteří uvidí naši hudbu, jí budou tak inspirováni, že ji budou hrát a vloží si do ní vlastní interpretaci. Všichni ale máme současně představu, jak by měla naše hudba znít.

Neříkáme, že tato interpretace Wagnera je jediná správná, ale zkoušíme se dostat co nejblíž k tomu, co považoval Wagner za ideál. Myslím si, že většina interpretů včetně těch, kteří přicházejí se stále novým pojetím, se vrací k původnímu zdrojovému materiálu, aby ho pochopili a přišli s vlastní interpretací.

Zkoumali jsme i výšku referenčního tónu pro ladění. Za průmyslové revoluce proces výroby hudebních nástrojů i samy nástroje prodělávaly rychlou evoluci.

Rozdíl je už mezi nástroji, které jsme použili v Rýnském zlatu, a těmi, které používáme nyní v Siegfriedovi. I výška referenčního tónu je v Siegfriedovi mikroskopicky vyšší než ta v Rýnském zlatu.

Během výzkumu jsme zjistili, jak se metropoli od metropole měnila výška komorního A. Existuje záznam o tom, že Wagner odmítl turné v Londýně, protože tam bylo ladění příliš vysoké. Měl pocit, že by to vytvářelo příliš velký tlak na sólisty.

Dobové nástroje měly také odlišný témbr. Vytvářejí doprovod, který se velmi dobře pojí s lidským hlasem. Umožňuje pěvcům používat jasnou dikci v širším dynamickém spektru od pianissima po fortissimo a uplatňovat rozdílné druhy projevu od parlanda po bel canto i různé typy vibrata včetně jeho absence. Při použití dobových nástrojů nevzniká situace, kdy má pěvec pocit, že soupeří se zvukem orchestru a bojuje, aby se proti němu prosadil.

Ano, ale nedávno se jeden z klarinetů pokazil a my ho museli nechat opravit. Není snadné sehnat jiný dobový klarinet a nelze ho nahradit moderním.

Rekonstruovanou budovu Státní opery jsem navštívil loni, kdy jsme přivezli Valkýru. Mohu o ní mluvit za každého člena orchestru i za sebe jen v pozitivním smyslu, protože jsme byli velmi inspirováni akustikou a atmosférou.

Udělalo na nás dojem, jak jsme se slyšeli, a cítili jsme velmi intimní propojení s publikem. I když jsme s Valkýrou byli na mnoha úžasných místech, pražské představení upřednostňuji kvůli atmosféře. Také to byla premiéra.