Dirigent a manažer Bohemian Symphony Orchestra Prague Martin Šanda: Rád propojuji klasiku s jinými styly

Pobíráte nějaké dotace?

Ani haléř. Musím být schopný vydělat si na to, abych pokryl náklady, zaplatil muzikanty, pronájem sálu i propagaci. Když něco zbyde, je to bonus. Ale upřímně řečeno, i nula je dobrá.

Pokud si vzpomínám, peníze od sponzora jsme dostali jen jednou. Nestačilo to ale ani na pokrytí nákladů. A jednou jsem zkusil požádat o dotaci. Celý ten proces mě však natolik odradil, že už jsem to nikdy neudělal.

A tak se o všechno starám já. Pobyt na pódiu je pro mě jen malá část z toho všeho. Když všechno vyjde a klapne to i finančně, zhluboka si oddechnu.

Co vás vůbec vedlo k založení Bohemian Symphony Orchestra Prague?

Pracoval jsem jako manažer orchestru, muzikálu a operety v plzeňském Divadle J. K. Tyla pod Janem Burianem, nynějším ředitelem pražského Národního divadla. Nebyl jsem tam ale spokojen, protože jsem nemohl realizovat své vize. Řekl jsem si, že to nemám za potřebí a že se udělám pro sebe.

Po začátcích v Plzni jsem se přemístil do Prahy, a to s vizí dělat to jinak, než to dělají státní instituce, které jsou dotované a mohou si dovolit různé experimenty. Já si je sice dovolit nemůžu, ale neměl jsem je ani ve svých plánech. Musím přemýšlet komerčně, aby koncerty Bohemian Symphony Orchestra Prague zaujaly co nejvíce lidí a já celý ten projekt díky jejich zájmu a ochotě chodit na vystoupení uživil. To mě baví.

Máte stálou scénu?

Nemáme. Pravidelně však pořádáme koncerty v pražském Rudolfinu, v Obecním domě, v katedrále svatého Klimenta a v kostele U Salvátora. Jinak hrajeme po celé republice, dokonce po celém světě. Nově jsem založil společnost v Londýně, takže od 17. října nás čekají koncerty v Anglii.

Jaké hudební žánry preferujete?

Základ je klasika, samozřejmě. Nemůžu říct, že ji mám nejraději, ale bez ní v podstatě nelze se symfonickým orchestrem dělat něco dalšího. Rád ji také propojuji s jinými styly. Aktuálně například s metalem. Společně se slovenskou blackmetalovou kapelou Cult of Fire zahrajeme skladby Bedřicha Smetany na festivalu Brutal Assault v Josefově u Jaroměře.

Klasiku také spojujeme s popem nebo rockem. Mnoho let jsme v rámci projektu Rock meets Classic doprovázeli muzikanty z kapel Deep Purple, Supertramp, Nazareth, Europe a dalších. Všichni byli ze spolupráce nadšení.

Mimochodem, zpěvák Joe Lynn Turner přilétá na naše klasické koncerty často i jako divák. Tak si náš orchestr oblíbil. Mnozí rockeři mi také řekli, že je klasická hudba inspiruje v jejich práci a tvorbě.

Nedávno jsme začali s novým projektem, který se jmenuje Rock In Symphony. Loni v červnu proběhl v pražském Obecním domě první koncert, který dopadl skvěle. Pro další vystoupení se příští rok v únoru spojíme se členy britské skupiny Uriah Heep. Chceme lidem ukázat, že hudba je jedna, třeba tím, jak klasické skladby propojujeme plynule s těmi rockovými.

Proč vlastně spojujete žánry?

Protože chci klasiku přiblížit mladšímu publiku a těm, které zatím neoslovila. V posledních asi třiceti letech je vztah mladších generací ke klasice vlažnější. Jsem proto nadšen, když vidím, že i na naše klasické koncerty chodí mladší diváci.

Vidím je i na našich koncertech filmové hudby. Vím, že mnozí z nich jsou sami ze sebe překvapeni, jak snadno klasiku přijali a že se jim vlastně líbila.

Čím by měl mladý člověk, který hledá cestu ke klasice, v poslechu začít?

Třeba Carminou Buranou. Je to kantáta německého skladatele Carla Orffa napsaná na motivy stejnojmenného souboru středověkých náboženských, satirických, moralistických, milostných a pijáckých básní i písní.

Byla mimo jiné několikrát použita v seriálu Simpsonovi, DJ Tiësto ji použil také, stejně jako mnozí další.

Líbí se ale také Dvořákova Novosvětská, Smetanova Má vlast, zejména Vltava, nebo některé Mozartovy symfonie, které byly dokonce použity jako vyzvánění na mobil. Díky takovým použitím se klasika dostává k mladším posluchačům, kterým se může zalíbit. A když ještě vidí, že ji lze propojit s rockem, metalem nebo rapem, není pro ně už tak stará.

Je pro vás, klasicky vzdělané muzikanty, jednoduché hrát s rockery nebo popovými hudebníky?

Vždycky to dopadne dobře, ale připouštím, že někdy je to složitější. Většina metalistů nebo rockerů nemá klasické hudební vzdělání. Spousta z nich nezná noty, a když znají akordy, je to skvělé. Bývá pro nás problém dostat z nich pro přípravu aranží společných skladeb třeba jen akordické značky.

Pro mě jako aranžéra je samozřejmě lepší vědět, jaké akordy v jejich skladbách jsou. Usnadňuje mi to práci, protože pak nemusím všechny písně poslouchat a psát si akordy sám.

Když k původním písním dopisuji orchestrální doprovod, je pro mě důležité, aby je ve výsledku orchestr nerušil, aby jeho hra byla přínosná a aby se v písních neztratil.

Bohemian Symphony Orchestra Prague bude příští rok doprovázet na pódiu skupinu Elán. Jak probíhá spolupráce s ní?

To vám zatím nemůžu říct, protože teprve začíná. Aranže začínají vznikat. První zkoušku budeme mít 15. září v Ostravě. Zrod této spolupráce byl ale velice zajímavý, protože Elán dosud nikdy nic takového nedělal.

Jeho promotér mi loni v listopadu zavolal a řekl, že ho napadlo přidat ke kapele orchestr a připravil koncert ve stylu Elán v opeře. Já mu řekl, že operu moc nemusím, ale jestli mi volá proto, abychom na tom pracovali společně, navrhuji udělat něco ve stylu Elán Symphony. Jeho to nadchlo, avšak hned mi řekl: Máme ale jeden problém. Jožo Ráž spojení se symfonickým orchestrem odmítá už čtyřicet let. Potřeboval bych udělat vzorové aranže, které bychom mu pustili a ony ho o smyslu takového projektu přesvědčily.

Já tu výzvu přijal. Udělal jsem aranže k písním Kaskadér a Voda, čo ma drží nad vodou, o které Jožo Ráž říká, že ji tak moc nemusí, a promotérovi je poslal. Vím, že jsem to udělal ve středu. Ve čtvrtek se nic nedělo, a tak jsem si řekl, že to asi neprošlo.

V pátek ale přišla esemeska, ve které stálo, že mi moc gratuluje, protože Jožovi se aranže líbily a pro projekt Elán Symphony máme zelenou. Samozřejmě mě to strašně moc potěšilo.

Skládáte vy sám?

Ne, protože na to nemám čas a není to má ambice. S Bohemian Symphony Orchestra Prague mám hodně práce, je to pro mě obchodně-manažersko-umělecká činnost na plný úvazek.

Interpretujete i díla současných autorů klasické hudby?

Když to řeknu upřímně, jenom v případě nutnosti. Současná klasika se mi totiž nelíbí. Její zlatá éra pro mě skončila Dvořákem a Mahlerem, k Janáčkovi a Martinů jsem si už tak docela cestu nenašel. A k soudobým autorům už vůbec ne, protože nechápu, co chtějí svou tvorbou říct, nerozumím jim.

Jejich díla většinou nemají melodii a harmonie je podivná. Určitě ale existují světlé výjimky. Naopak mě baví současná filmová hudba. Ta všechno potřebné má.