Dal si pauzu, pak vyhrál mezinárodní soutěž. Krizi mívá občas každý hudebník, říká sedmnáctiletý klarinetista

Baví ho kolo, horolezení i skateboard, moc času na ně ale většinou nemá. Věnuje se hlavně klarinetu. Denně na něj Ondřej Toman cvičí dvě až tři hodiny.

„Klarinet je super, protože se na něj dá hrát jak klasika, tak jazz i improvizace, takže je to všestranný nástroj. A moc se mi líbí jeho zvuk,“ přibližuje, proč si vybral zrovna tento instrument.

Naučit se na něj hrát podle Ondřeje není zas tak těžké: „Pro mě osobně je nejtěžší staccato (hudební přednes, při kterém jsou jednotlivé tóny hrány s co nejvýraznějším oddělením – pozn. red.). U mě je stále co zlepšovat, někdo to umí dokonale, ale já vím, že tam jsou rezervy.“

Skoro deset let už dochází do pražské ZUŠ Popelka k učiteli Jiřímu Javůrkovi, s nímž ho hodiny stále baví.

„Snaží se nám je vždycky zpestřit, takže kromě toho, že hrajeme sólo, hrajeme i v kvartetu a triu. Dále děláme zájezdy za různými klarinetovými mistry, různě po republice, byli jsme třeba i za Alessandrem Carbonarem v Římě kouknout se na jeho koncert, to bylo výborné,“ ukazuje na jednu památeční fotku z výletu, kterou si vyvěsili v učebně na nástěnce.

Porovnávat síly s ostatními hudebníky na soutěžích začal před pěti lety. Nejdřív v tuzemsku, víc ho to ale táhne ven.

„Ano, raději jezdím do zahraničí, protože mi přijde, že je tam větší výběr soutěží. Zároveň je potřeba se seznámit i se zahraniční konkurencí a vědět, jak na tom hráči stejného věku jsou,“ vysvětluje. „A do toho ještě poznáme zahraniční kulturu a všechno to spojíme dohromady,“ směje se.

„Třeba dva roky zpátky jsem na soutěži v italském městě Palmanova skončil první. Do té doby byl můj největší úspěch vítězství v soutěži talentů Prahy 5, díky níž jsem si mohl zahrát sólo s Pražskou komorní filharmonií PKF,“ zmiňuje některé ze svých úspěchů.

„Když mě čeká soutěž, tak cvičím samozřejmě víc, klidně i 4 až 5 hodin denně, protože příprava je potřeba intenzivnější,“ přiznává.

Často tak má nabitý program a školní povinnosti přesunuje na druhou kolej. Chodí na pražské Gymnázium Jana Nerudy a v případě potřeby se dohodne na individuálním studijním plánu.

„Studuju separátně jak hudbu, tak normální školu, a tak je dost těžké to někdy skloubit. Na konci loňského školního roku jsem přestal intenzivně trénovat, protože školy bylo prostě hrozně moc, bylo moc úkolů a testů a bylo to náročné.“ Ač se objevily zvěsti, že chce s hudbou skončit, dával si od ní opravdu jen delší pauzu, aby dohnal školní resty.

„Od hudby jsem nikdy neupustil, protože mě hraní strašně baví a cítím se prázdně, když netrénuju a nehraju. I když hudba může být občas náročná, tak si myslím, že pozitiva, která přináší, převáží negativa. A určitě je dobré se nástroje nevzdávat a pokračovat dál,“ myslí si.

Jak sám přiznává, i on mívá občas krize. „Já myslím, že krizi měl někdy každý. Je důležité si o tom promluvit se svým učitelem a říct si, co dělat a nedělat, aby se překonala. Vzít si třeba pauzu a věnovat se chvíli něčemu jinému,“ radí.

Jeho návrat k pořádnému drilu přišel nečekaně zvenčí – dostal pozvánku do finále mezinárodní televizní soutěže mladých hudebníků ze zemí visegrádské čtyřky, kam se hlásil již v minulosti.

„Ozvali se mi ze soutěže Virtuosos V4+ 2023 a v ten moment jsem se do toho zase opřel. To znamená, že během jednoho měsíce jsem se musel znovu dát nějak do nejlepší formy, ať se za svůj výsledek nestydím,“ směje se.

A povedlo se, za Českou republiku si v Budapešti odnesl cenu národního vítěze. „Určitě to byl skvělý pocit, protože jsem nic takového nečekal. Když jsem tam dva roky zpátky posílal přihlášku, tak jsem si říkal: ‚Dobře, vyzkouším to, třeba to nějak dopadne.‘ A ono to nějak dopadlo,“ popisuje svůj největší dosavadní úspěch.

„Soutěž mi dala hodně nových přátel, samozřejmě taky zkušeností, jak s natáčením ve studiu, tak s natáčením v koncertním sále. Je to velký stres, hrát před tak velkou porotou, ve které sedí například Plácido Domingo, ale je primárně důležité se pořád soustředit na tu svou hru a nebrat ohledy na to, že tam vůbec nějaká porota je,“ myslí si.

S předsedou poroty, operním pěvcem a dirigentem Domingem měl možnost prohodit pár slov.

„Jako člověk je moc příjemný a byl jsem rád za hodnocení, které mi dal. Říkal, že moje vystoupení bylo hrozně fajn,“ vzpomíná na setkání.

A možná se znovu shledají na mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově, na kterém budou v červenci oba vystupovat.