Anna K.: Život nebývá vždy spravedlivý. Zvládla jsem to vždycky, zvládnu to zase

Písničky na vašem albu jsou o láskyplném vztahu mezi vámi a kytaristou a skladatelem Tomášem Varteckým. Od léta už ale partneři nejste. Změnil se váš vztah k desce?

Pro mě je pořád krásná. Miluju ji, protože když vznikala, byly to krásné časy. Byla jsem zdravá, byli jsme spokojení, šťastní a dělali jsme nádherné album plné vyznání. Naše nahrávací studio jsme nazvali Láska.

Situace se nedávno změnila. Nechci se v tom hrabat, bylo mi ale jasné, že když budu dělat rozhovory k novému turné, novináři se na to logicky budou ptát. Váhala jsem.

Teď už se ale cítím daleko lépe a těším se na koncerty, lidi, svou kapelu a na to, co hezkého mi nový život přinese. V podobné situaci bylo, nebo je, určitě hodně lidí. To je prostě život. Nebývá holt vždycky spravedlivý.

Budete schopná písně z alba na turné k němu bez bolestivých emocí zpívat?

Určitě budu. Hráli jsme celé léto a bylo to v pohodě. První koncerty byly těžší, ale rychle jsem se naučila se od emocí, které některé písničky nesou, odpojit. Naučila jsem se k těm pro mě pocitově náročnějším prostě přistupovat jako profík.

Do koncertů dávám vždycky emoce a srdce. I proto je asi mají lidé rádi, vnímají, že to, jak na pódiu vystupuju a zpívám, je pravdivé.

Zažila jsem už situace, kdy mi fakt nebylo dobře, umírali moji nejbližší nebo jsem já sama na tom byla zdravotně špatně. Vždycky jsem ale všechno zvládla, takže zase zvládnu. Jsem totiž Xena…

Baví nás písně z alba Údolí včel hrát, protože jsou opravdu krásné a plné emocí, krásných textů a chci je předávat dál.

Na turné budete koncertovat v menších prostorách, mimo jiné v divadlech. Lidé asi budou očekávat, že budete o svých písních vyprávět. Jste na to připravena?

Obecně si na svých koncertech s lidmi ráda povídám. Není to tak, že by šlo o komponovaný pořad, nemám připravené to, co říkám, je to spontánní. Reaguji na vzniklé situace okamžitě.

Tak to bude i teď. Budu říkat, co mi přijde na mysl a co mě napadne. Vždycky mi je s lidmi, kteří přijdou na můj koncert, naprosto skvěle, a tak to bude i tentokrát. To je jisté.

V dubnu jste album Údolí včel křtila v Praze a Brně. Scénu pro tyto koncerty připravil scénograf Marek Cpin a vy jste prohlásila, že její část povezete i na nadcházející koncerty. Bude to tak?

Ta scéna byla úchvatná, a proto jsem si řekla, že v prostorách, které to dovolí, bych alespoň její část ukázala lidem. Někam se vejde jen něco málo, někam se vejde dokonce celá.

Slíbila jste, že z jarního koncertu v Praze vydáte záznam. Kdy bude?

Vyšel na konci minulého týdne a jsem moc ráda, že už na prvním koncertě turné v Kutné Hoře ho budeme mít pro fanoušky s sebou. Je to limitované dvojvinylové album s nádherným designem od mého talentovaného přítele Daniela Kurze, se kterým pracuju už dlouho.

Je to férový živák, je na něm slyšet ta neskutečná atmosféra a to, jak kluci z mé skupiny naprosto skvěle hrají. Na vinylech vydáváme jen velmi omezený počet, ale záznam vyšel i digitálně. Koncert natočila Česká televize a odvysílala ho na stanici ČT art ke třiceti letům Anny K. na scéně. Teď je možné ho vidět na iVysílání.

Máte za sebou řadu turné. Přemýšlíte ještě, co nového byste divákům na každém nadcházejícím nabídla?

Pokaždé chci přijít alespoň s nějakou změnou. Pořád samozřejmě hrajeme písničky, které mají lidé rádi už třeba léta a chtějí je slyšet. Prokládáme je těmi, které jsme déle nehráli, a pokud máme nové album, hrajeme logicky i nové věci. Také již zmíněná scéna bude novinka.

Budeme vystupovat v komornějších prostředích, zvolili jsme menší sály. Nebudeme však hrát akusticky, jak je naším zvykem každé předvánoční turné. Bude to stejný koncert jako v Praze ve Fóru Karlín, jen v menších městech a místech. Některá jsou i na sezení, ale na mých koncertech na sezení lidé obvykle stejně dělají pořádný kotel.

Jak to myslíte?

Vstávají, zpívají, někdy i tančí, prostě je to pokaždé elektrizující atmosféra. Hráli jsme třeba v brněnském Mahenově divadle. Je to vlastně takové menší národní divadlo, kde jsou zlaté lóže a velice důstojné prostředí. Když jsme měli zkoušku, trochu to tam na mě padlo.

Stála jsem na obrovském pódiu, koukala se do sálu a pokládala si otázku, jak vlastně bude koncert v tak decentním a honosném prostředí vypadat. Nebude to moc nahlas, a hodí se sem elektrická kytara?

Když jsme pak vylezli na pódium, lidé reagovali, jako by přijeli Beatles. Nakonec udělali takový kotel, že jsem si myslela, že budou skákat z lóží dolů. I tam se tančilo a byl to úžasný večer.

Co bude po skončení turné?

Na konci roku bychom měli dokončit dokument pro Českou televizi o životě holky z hor, která zula lyže a stala se zpěvačkou. Teď už se stříhá a brzy mi první střih režisér Vítek Bělohradský ukáže. Film měl vymyšlený krásné finále, ale to se teď změnilo, a tak to pojmeme jinak.

A v lednu budu rekonstruovat dům. Řekla jsem si, že změním prostředí, ve kterém žiju, a začnu znovu.