Článek
Jak vzpomínáte na první uvedení Tajemství, kde jste jen byla dětským hláskem?
Zcela upřímně? Bohužel velmi matně, přece jen mi bylo asi šest let. Nepamatuju si ani nahrávání dětského hlásku a z inscenace jen takové jako útržky.
Čím vás přitahuje postava Anežky?
Anežka je bezmezně věrná a statečná. Má jasně stanovené hodnoty, přes které nejede vlak, a to je vzácné.
Anastázie Landová
Absolvovala herectví a moderování na Vyšší odborné škole herecké a zkušenosti sbírala v souborech OLDstars a Za oponou Divadla Radar i na festivalech.
Uplatňuje se jako herečka a zpěvačka v činoherním i hudebním divadle, rozhlase či dabingu a též jako režisérka.
Je spoluzakladatelkou platformy pro studenty středních a vysokých škol Kreativní kampus, kde působí jako art director, v jeho rámci se spolupodílela na Projektu24 ve spolupráci s pražským Národním divadlem.
V nejbližší budoucnosti se chystá odjet studovat divadlo v Berlíně.
Jste sama režisérka, jak se vám hraje pod vedením matky v otcově muzikálu? Je rodinné zázemí výhodou, nebo překážkou?
Přistupuji k tomu stejně profesionálně jako k jakékoli jiné práci. Snažím se dělat vše pro to, aby byla režisérka i autor spokojeni. To, že jsou to zároveň mí rodiče, nevnímám jako zásadní skutečnost.
Tajemství bude ještě větší zážitek, říká Daniel Landa k novému uvedení muzikálu
Co se týče rodinného zázemí, nikdo si nevybírá a vše má samozřejmě dvě strany mince – prostě je to tak, jak to je. Například jsem si velmi vědoma toho, že budu hodnocena daleko přísnějším okem, je mi jasné i to, že mě lidé nebudou mít rádi už jen z principu.
To, jak je to ve skutečnosti, ve finále spoustu lidí moc nezajímá. Chci ale zůstat věrná sama sobě a nenechat se tím nějak rozházet.
Máte v životě ráda tajemství?
Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Vnímám to neutrálně jako něco, co je odjakživa součástí našich životů. Každopádně každé tajemství má nějaký důvod a ten důvod může být občas až příliš citlivý nebo zranitelný.
Jste uměleckou vedoucí spolku Kreativní kampus, který dává prostor trochu jiným formám umění, než je muzikál. Co vás na obojím láká?
Nerada generalizuju, nemám oblíbenou formu umění, ale baví mě jednotlivé projekty. To znamená, že bych neřekla, že mě nějak obecně láká muzikál, ale láká mě tenhle konkrétní projekt, protože je temný, mystický a hluboký.
Stejně tak mě velmi lákají i projekty, kde se můžu umělecky vyřádit, vymýšlet vše možné i nemožné, ale zase tam mám úplně jiný druh zodpovědnosti, která může být náročná. Projekty často z velké části, za pomoci mých skvělých kolegů, jako jsou Jiří Dejl a Barbora Horská, vymýšlím, společně pak vedeme týmy lidí a to, jak projekt dopadne, je zcela na nás, takže neseme veškerou odpovědnost. A to taky člověk nutně pořád nepotřebuje.