Albert Romanutti z kapely Bert & Friends: Vznik každé písničky je kouzlo

Asi je to tak, že každý pracuje celý život na jednom díle. Ale možná přijde i jiná vlna, uvidíme. Některé symboly, nebo také prostředí a nálady, jsou přirozenou součástí člověka a pak se odrážejí v tom, co vytváří.

Moře mě přitahuje, znamená pro mě svobodu, a tím pádem se v něm rád koupu. Také je pro mě takovým vesmírem, ve kterém si mohu dělat, co mě napadne, a to je skvělé.

V písničce Plody moří je oslavováno z pohledu turisty, který jede do Chorvatska. Album České moře je poetičtější a nachází záblesky moře i v naší zemi.

Když jsem pracoval na písničkách pro album, zajel jsem k moři, abych u něj načerpal to, po čem v textech a muzice toužím. Také je to vždycky osvěžení, ale teď, když už máme moře i v Česku, bude to jednodušší.

Nejprve jsme odjeli na vzdálený ostrov, kde jsem si půjčil paddleboard, a vyrazil do několikametrových vln. Představoval jsem si, že v nich budu surfovat, ale spíš surfovaly ony na mně. Musel jsem se smát, jak je to vlastně jednoduché. Nakonec jsem se rozhodl ponechat si tu skvělou představu surfaření bez mráčků, a v moři jsem se jenom koupal a přemýšlel.

Vznik každé písně je kouzlo. Jakmile se začnou rodit, jakmile vznikají nové smysluplné melodie nebo akordy a slova, které mě očarují, zamiluju se do nich. Když si pak uvědomím, co pro mě ta vášeň vyzařuje, začnu si to vizualizovat a věnuju se tomu, co mi napovídá. Potom už písnička dostává konečný tvar. Takhle jsem složil všechny skladby.

Plody moří mohou vypadat jako legrace, ale vznikaly z úplně stejného pnutí. I věci, které se setkaly s nějakým kýčem, lehkovážností nebo třeba vědomě vytvářejí jakousi chybovost, jsou pro mě krásné. Když jim uvěřím a osloví mě natolik, že se do nich zamiluju, je dobré je zaznamenat.

Když si ji člověk poslechne poprvé, skutečně se v ní nemusí hned zorientovat. Jenže to se mu může stát při jakékoli hudbě, kterou slyší poprvé. Kdyby si poslechl nějaký folklor ze země ze druhé strany světa, asi by ho také hned nechápal. Jakmile by ale v té zemi chvíli žil, byl by mu bližší, možná by si sám pak zpíval celé dny.

Myslím si, že naše písničky jsou takové zahrady, ve kterých může člověk pokaždé, když do nich vejde, objevit nová zákoutí. To mě na nich baví a jsem rád, když do nich vstupují další lidé.

Byli jsme tam deset dní. Nejdříve jsme vystoupili v jihokorejském Soulu na Forrest Jazz Festivalu a potom jsme odjeli do Yokohamy v Japonsku na festival Yokohama Jazz Promenade.

To, jak tam lidé přijali naši hudbu, připomínalo to, jaké jsme je potkali v ulicích města. Jihokorejci jsou obecně živější, takže koncert v Soulu byl pohodovou akcí pod širým nebem. Byli vstřícní, přátelští a otevření.

V Yokohamě jsme hráli pro asi šest set lidí, kteří po celou dobu hlavně poslouchali. Byli pokorní a pozorní. Až když jsme celý koncert dohráli, zazněl potlesk a přišla i vřelá reakce.

Sluší se upřesnit, že v Soulu jsme vystoupili na pozvání pořadatelů festivalu, zatímco do Yokohamy nás pozvali lidé z Českého centra v Tokiu. Byl to festival českých interpretů, a vystupovali tam s námi také Nikol Boková a Libor Šmoldas.

Bude mít jinou atmosféru než naše běžné koncerty. Dokonce jinou atmosféru, než má většina koncertů. Chtěli bychom, aby na něm lidé zažili něco nového. Důležitou součástí je scénografie, která je pojata velmi divadelně. Na pódiu se vytvoří pláž, na které stojí dům, kabriolet a palmy, plují tam delfíni a lesknou se vlny moře.

Koncert odehrajeme pouze jako kapela a odehrajeme celou novou desku, kterou zároveň spolu s Frantou Skalou pokřtíme. Bude to velká oslava a také takový důkaz, že sny se plní.