Článek
Je sympatické, že si soukromá divadla troufají zařazovat do repertoáru také umělecky náročnější kousky. Musí ale myslet na diváky, kterým servírují komedie a inteligentní bulvár. V tom druhém případě mám na mysli lehčí, nikoli však pokleslé žánry, jako je komedie Takový žertík.
Smetanu slízne třetí
Příběh není spletitý. Účastníkům zahradního večírku vyjeví životem i sebou samými unavení manželé Claire a Bruno (Miluše Šplechtová a Jan Hrušínský), že jejich vztah je v troskách. Má to být žertík, past na drbůchtivé přátele Axelle a Patrika (Lucie Juřičková a Rudolf Stärz nebo Zdeněk Hruška). Jak už to ale bývá, žertík se nakonec zásluhou dávného přítele Serge (Jan Šťastný) obrátí proti jeho původcům...
Jestliže se do divadla vypravujeme zapomenout na naše starosti, odreagovat vlastní karamboly, trapasy, milostná selhání a zrady, potom je Takový žertík dobrou hojivou mastí. Zejména Hrušínského Bruno je smolařem naší krevní skupiny. S Brunovou spirálou trapností až do hořkých konců si herec poradil suverénně, uvěřitelně, hořkosměšně.
Není kritika jako kritika
Z jeho spoluhráčů stvořila M. Šplechtová v Claire samičku nastartovanou vyložit si žertování po svém, J. Šťastný v Sergeovi zase vyčkávavce s jasným milostným cílem. Obratně se dokáže vyhnout snadno získatelným územím (Axelle L. Juřičkové) a pílit k šťastnějším koncům. K jakým, neprozradím, protože na dobrou komedii je třeba zajít.
Ve Francii umí kritika dobrý bulvár i ocenit, takže Takový žertík je ověnčen Moliéry, cenami za nejlepší komedii roku. Myslím si, že se s francouzskými kritiky shodnou i čeští diváci. Jim je také určen.
Divadelní společnost Jana Hrušínského v Gongu Praha - Jean Dell, Gérald Sibleyras: Takový žertík. Přeložili Matylda a Michal Lázňovští. Režie Lukáš Hlavica, scéna a kostýmy Ivana Brádková, hudební spolupráce Dalibor Gondík.