Článek
Majitele má autor za dílo mrtvé, Jakub sklízí znovu úspěchy (Brno, Zlín, Bez zábradlí). Na premiéře 19. září mohli diváci ocenit Ptákovinu (1966) v Činoherním klubu. Záloha na sukces: režisér Ladislav Smoček a elitní herecké obsazení.
Ředitel a jeho předseda
Ptákovinou je v Kunderově dramatu povědomý kosočtverec namalovaný na školní tabuli. Později je předmětem, vyostřeným nápisem „ředitel rovná se“. Těmito činy začíná sebemrskačská pouť direktora, Kunderova pochybujícího intelektuála kráčejícího životem pověstnou leninskou spirálou, ale v opačném gardu – od výsluní k sebezničení. Přesně ho hraje postavu stále víc ztišující Ondřej Vetchý.
Aktuálnost vykázala Ptákovina po čtyřiceti letech, v čase narůstající deziluze – a nejenom duchovní – z polistopadového vývoje, globálněji pak z nepoučitelnosti lidského rodu zapomínajícího na vlastní historii; v její varovné opakovatelnosti převratů jednou revolučních, podruhé stejně zničujících, i když bez krve.
V hereckém koncertu stvořil univerzální typ sebeshlíživého vůdce, bodrého táty, pěstujícího ve vlastní psychické vychýlenosti kult nedotknutelnosti a neomylnosti, Jaromír Dulava. Předsedu vybavil gesty a žoviální nabubřelostí pramenící v nevzdělanosti. Znamenitě je odpozoroval v televizních přenosech z parlamentu...
Drama a jeho autoři
Výstižnou postavou shrnující záletné skandálky „velké politiky“ je Růžena, „žena na pomezí nechutnosti a přitažlivosti“ (Marika Procházková). Dobře načrtnutou společenskou miniaturou je učitelský sbor; od rázného tělocvikáře (Pavel Kikinčuk), rozdychtěné Prušánkové (Jana Břežková) či stárnoucího navšechnokývače (Stanislav Zindulka nebo Milan Riehs) až po vědoucí „svědomí“ Evu (zářící Lucie Žáčková).
O slovo během jediného roku se přihlásilo kvarteto stárnoucích spisovatelů: Uhde (Zázrak v černém domě Na zábradlí), Havel (Odcházení v Arše), Kohout (Erós v brněnské Redutě) a nyní Kundera s Ptákovinou. Až na Kohouta, kterého poničil režisér, jsou to návraty vektorové, tedy smysl a směr určující.
