Článek
Bytostný malíř a kreslíř Janovský, který si v posledních letech osvojil také sochu, patří do generace pozdních Husákových dětí. Zkušenost s přelomem epoch, kdy v nízkém věku zažil soumrak socialismu i nastupující chaos devadesátých let, ve svých pracích silně reflektuje.
Pozornost k sobě na výstavě poutá Janovského rozměrný ready-made objekt. Jde o skutečnou rezavějící skluzavku s vytvořenou skulpturou chlapce na vrchu, jenž rozpažuje ruce, jako by se chtěl rozletět vstříc nové době.
Jakub Janovský pro výstavu Game Owner vytvořil ready-made objekt skluzavky. Vlevo Janovského obrazy číselné řady, vpravo Dahlgaardovy portréty sběratelů umění.
Odraz vyrůstání za šedivého socialismu, jemuž dodávají barevnost spontánně vymyšlené hry a pestré mezilidské vztahy, se objevuje například v úvodní sérii koláží. Dětské postavy se na nich nacházejí nejen v nepočetných skupinkách, ale i izolovaně od ostatních.
Pro Janovského je příznačné i záměrné anonymizování osob, které se stávají víceméně archetypy. Nejinak je tomu u souboru patnácti menších pláten s číselnou řadou, v němž pastelové cifry na černém pozadí střídají nekonkretizované figury s číslicemi namalovanými na zádech.
„Čísla měli kupříkladu vězni v pracovních táborech. I dnes si je ale všichni neseme už od narození, kdy je nám přiděleno rodné číslo, později číslo v občance,“ řekl výtvarník Novinkám na vernisáži. Poukázat chce na převládající masovost lidí a zároveň stírání jejich individuality.
Kritika lidského konání
Přestože má Dahlgaard, jenž se po celý život pohybuje ve svobodném světě, rozdílnou historickou zkušenost, obdobně jako Janovský pracuje se skrýváním tváří. Identitu osob formálně zatajil, byť následně přiznal v popiscích vystavené série fotografií.
Dvanáct portrétů představuje české a slovenské sběratele současného umění s vybraným oblíbeným dílem z jejich kolekce. Hlavy jim hravě zahalil vrstvou těsta, osobitost však prozradil zachycením drobných gest a držení těla. Podobiznu tam má i producent Janis Sidovský, jenž se nechal zvěčnit s Janovského obrazem Modré tričko.
Nafukovací ostrovy jsou stěžejní prací dánského konceptuálního umělce Sørena Dahlgaarda.
Hru politiků, kteří mnohdy vedou plané řeči o záchraně planety, hodnotí dánský autor na environmentálně laděných instalacích, jimiž se soustavně zabývá takřka čtvrtstoletí.
K tématu jej přiměl mladický zážitek se zeleninovou farmou na maledivském atolu, kterou založil za účelem zajištění zaměstnání místním obyvatelům a zabránění dovozu potravin.
Dahlgaardovy nafukovací ostrovy s palmami jsou kritikou nezřízeného lidského konání, které výrazně přispělo ke globálnímu oteplování a zvedání hladiny moří a oceánů. Nevyznívají ale katastrofálně nebo dystopicky, jak ekologii obvykle pojímají třeba filmaři.
„Výtvarníci nepřicházejí s řešením problémů, to necháváme na inženýrech a designérech,“ nechal se Dahlgaard slyšet pro Novinky. „Umění by mělo nabídnout spíše naději, fantazii a nové myšlenky.“
