Článek
"Jsem unavený, točili jsme náročnou, dlouhou scénu a tlačil nás čas - potřebovali jsme skončit dřív, než začne svítat. Přesto pociťuji jistou euforii - poprvé jsme s Petrem Jarchovským psali o sobě, své generaci, poprvé točím s vrstevníky," řekl režisér, který do Medvídka obsadil Jiřího Macháčka, Ivana Trojana, Romana Luknára, Aňu Geislerovou, Táňu Vilhelmovou, Kláru Issovou, do rolí rodičů pak Jiřího Menzla či Věru Křesadlovou.
Nepsali jsme podle sebe
"Ty postavy nejsou přímo naše alter ego, nepsali jsme je podle sebe, ale podle spousty lidí, které dobře známe. Jistou inspirací nebo spíš potvrzením toho, co chceme natočit, pro mě byl dokument Heleny Třeštíkové Manželské etudy po dvaceti letech, zvlášť poslední díl o Strnadových. Už dlouho na mě nic tak nezapůsobilo jako příběh lidí, kteří jsou z pohledu zvenčí "za vodou", a najednou člověk vidí ten kopec problémů, které musí řešit," řekl režisér.
S Jarchovským chtějí vyprávět o čtyřicetiletých intelektuálech, kteří se mají dobře, profesně jsou spokojeni, nepatří sice k high society, ale žijí v hezkých bytech obklopeni hezkými věcmi. Přesto prožívají krizi středního věku.
"Druhou linii filmu tvoří vztah muže a ženy, v tom jsou mým vzorem filmy Woodyho Allena Manželé a manželky nebo Hana a její sestry. U prvního z nich jsem zažil v kině zvláštní situaci - jasně jsem slyšel, že chvíli se směje část sálu, chvíli jiná. Když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že se to přesně dělí na muže a ženy. I já bych chtěl, aby si v Medvídkovi každý - muž i žena - našel svou pravdu," řekl Hřebejk.
A Jiří Macháček to potvrdil: "Honza hodně dbá, aby tam byl mužský a ženský svět rozdělený, aby to bylo co nejvíc patrné a mezi těmi dvěma světy bylo cítit pnutí. Věřím, že to je hodně zasazené do života, který žijeme." Macháčkovu manželku hraje Táňa Vilhelmová, dceru jeho vlastní dcera. "Hodně jsme s Bertou improvizovali," směje se herec a dodává, že v další dětské roli diváci uvidí i měsíc starého Jonáše Hřebejka.
Jak na herce
Jinak ovšem v Medvídkovi hrají jako ve všech Hřebejkových filmech naprostí profesionálové, navíc herci, které zná už z předchozí filmové nebo divadelní práce.
"Měl jsem od začátku pocit sehraného týmu, improvizace, která u mě na place běžně panuje - domlouváme se, dolaďujeme a domýšlíme - byla už pro všechny přirozená. A kromě toho tu není například moc takových hereček jako Aňa Geislerová a mě lákalo zopakovat po Krásce v nesnázích její obsazení ve dvojici s Romanem Luknárem, ovšem do úplně jiných postav a vztahů," komentuje režisér svou volbu.
"Někteří režiséři se známých herců bojí, protože si nenechají hned tak něco líbit. Já na to vždycky říkám, že jsem točil s Kodetem, takže se nebojím nikoho," směje se Hřebejk, ale uvádí to na pravou míru: "Obsazovat vynikající herce znamená mimo jiné šetřit čas: včera jsme točili pětiminutovou scénu. Pět minut čistého času v kuse a oni neudělali chybu!"
Mnozí z herců tu přitom dostali protiúkoly, hrají úplně jiné postavy, než na jaké jsou od nich diváci zvyklí. Například Geislerová a Macháček hrají typy hodných až nudných lidí, naopak Issová člověka se sociální fóbií, skoro blázna.
"S Klárou jsem vůbec nepočítal, měl jsem do její role obsazenou Ivanu Uhlířovou. Jenže ona jela těsně před natáčením do zahraničí, nějak špatně jsme se domluvili, a já měl pocit, že musím přeobsadit. V té době jsem potkal Kláru, která se na to vůbec neměla hodit, ale přesto jsem jí řekl, ať přijde na zkoušky a natočili jsme ji. Mezitím se vrátila Ivanka, takže se ukázalo, že to bylo jednak zbytečné, jednak že máme před sebou dvě kamerové zkoušky s naprosto odlišným pojetím postavy. Rozhodování pak vypadalo tak, že třeba producent Ondřej Trojan řekl: všechno mluví proti přeobsazení, ale... Nakonec jsme to udělali, roli dostala Klára a myslím, že to je dobře," prozradil Hřebejk i něco z filmařské kuchyně filmu, který bude mít premiéru v září 2007.