Článek
Co můžeme očekávat od koncertu?
Fantastickou hudbu, fantastickou hru skupiny, vynikající individuální výkony a hodně lásky.
Čím se liší FourSight od vašich jiných skupin?
V původním kvartetu, který začal hrát v roce 1972, ale nebyly tam žádné dechy, jen dvě basy, piano a bicí. Tento kvartet se rozpadl do individuálních projektů a koncept s těmito osobnostmi už nebyl dál reálný, takže jsem potřeboval najít lidi, kteří se nestarali o to, že je lídrem basista.
Než jsem našel lidi pro FourSight, saxofonistu Jamese Greena, pianistku Irene Rosnesovou a bubeníka Paytona Crossleye, měl jsem mezitím několik jiných kvartet. James je nejnovějším členem, protože hráč na perkuse (ze složení, s nímž natočil v roce 2016 album Basil L.I.K.E, pozn. red.) už nebyl k dispozici a já se rozhodl pro saxofonistu.
Bylo mi doporučeno, abych si ho poslechl, tak jsem si koupil pár nahrávek a šel se na něj podívat ani ne kvůli tomu, co hraje, ale když nehraje a někdo převezme jeho sólo. Jaký má přístup k hudbě, kterou hraje, jestli má vášeň pro kapelu. James na mě udělal dojem tím, že byl stejně tak součástí hudby, i když hrál, nebo nehrál.
Irene zase nahradila Stephena Scotta, který už nebyl ve městě. Jsem velmi spokojený se svým výběrem, je to to nejlepší kvarteto za posledních pár let
Hrál jste s mnoha různými hudebníky, jako byl Miles Davis, Stan Getz nebo Herbie Hancock. Jak složité je hrát s tolika různými lidmi?
Velmi jednoduché, bez problémů.
Nepředstavuje potíž, že každý uvažuje trochu jinak?
Všichni mají své vlastní koncepty, způsob, jakým přistupují k hudbě, ale když si mě najali, tak očekávali, že se stanu součástí jejich kapely. Když bylo nutné, abych měl něco na starosti, tak jsem to na starosti měl. A když jsem něco navrhl, věřili mému úsudku.
Nevyhledávám každý večer sólo, starám se o to, jak ostatním pomoci, aby to dobře znělo, protože na tom to stojí.
Proč jste se rozhodl hrát výhradně na kontrabas, a ne na baskytaru?
Když se objevila na scéně elektrická basa, tak jsem teprve začínal chápat možnosti, které mi nabízí kontrabas. Už bylo hodně elektrických hráčů, kteří začínali rozumět tomu, co dokáže elektrická basa.
Měl jsem dvě možnosti, abych zjistil, který basový nástroj mi vyhovuje. Věnoval jsem tomu hodně času a zjistil, že je to kontrabas, a připadalo mi neproduktivní to zjišťovat ještě u elektrické basy. Jsou kluci, kteří to dělají, ale při tom, co jsem se naučil při hře na kontrabas, tak si myslím, že to byla dobrá volba.
Proč jste se rozhodl hrát na basu, když tolik muzikantů chce být vepředu vidět.
Původně jsem byl cellista, nějakých šest sedm let. V deseti dvanácti jsem hrál na cello, když jsem však přešel na střední školu, zjistil jsem, že to není ono, že bych neměl být cellista. A ve středoškolském orchestru zrovna maturoval kontrabasista - v lednu 1955. Ale museli mi zavolat, to je můj přístup.
Měl jste nějaké vzory?
Uznával jsem J. J. Johnsona, který rozuměl tomu, jak hrát na trombón. J. J. byl první trombonista, který měl stejné schopnosti při hře na trombon, jako má saxofonista. Jaké hrál linky, jakého dosáhl zvuku, hrál jsem s ním a byl to fakt hráč.
Taky jsem pracoval se Cecilem Paynem, což byl baryton saxofonista, který hrál ve stejné době jako Gerry Mulligan nebo Duke Ellington. Cecil měl vlastní zvuk saxofonu, přitom stejný, jako měli ti, co s nimi hrál. Uvažoval jsem, jak toho dosáhl, jestli měl stejný plátek.
Ne, to jeho uši vytvářely zvuk Cecila Payna. Poslouchaly, co se line z nástroje. Já to oceňuji, měl jsem to podobně, takže jsem tu nyní se svým vlastním zvukem.
Znáte české jazzové kontrabasisty, jako je Miroslav Vitouš nebo George Mráz?
Znám je oba, oba jsem je potkal v Evropě kolem roku 1965, když jsem byl na evropském turné v partě, kde bylo několik amerických muzikantů jako J. J . Johnson, Cannonball Adderley, Art Farmer. Tehdy se konala jazzová soutěž, myslím ve Vídni, a tam byl Miroslav a taky George. Skvělí lidé a fantastičtí kontrabasisté.
Jak se změnil styl hry na kontrabas, když jste začínal ještě před nástupem free a chicagským AACM?
Na to se musíte zeptat historiků, já jen hraju hudbu.
Já myslel pro vás.
Hraju, co slyším. Líbilo se, co hraju, takže jsem dostal šanci rozvíjet nějaké věci s muzikanty, kteří se se mnou bavili o tom, za čím si stojím, o hře s harmonickým konceptem a o tom, co chtěli zahrnout do hudby.
Nehrál jsem moc s freejazzovými hráči, jenom se Samem Riversem a Archiem Sheppem. Ale nebyli mi cizí ani Art Ensemble of Chicago. Znám všechny jeho členy. A když pak přijeli do New Yorku, tak jsem s nimi hrál. Jejich hudba mi nebyla cizí, ale je to o zvuku, který máte, o zvuku který používáte, a proto teď jsem, kde jsem.
Americký baskytarista MonoNeon: Přál jsem si vytvořit vlastní svět
Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie Rudolfinum