Článek
Poté, co čeští šlechtici v roce 1948 přišli doslova o všechno, mnozí emigrovali. Někteří ale zůstali a přežili šikanu komunistického režimu v různých profesích. Jejich děti tu dodnes žijí a sotva se nějak liší od ostatních. Nebo jsou přece jen jiní?
Zámky a pozemky sice některým šlechticům byly vráceny, ale v hrozném stavu. Část budov se úplně rozpadla. Jedni to vzdali, jiní se zarputile snaží vrátit zámky, statky a lesy do původní podoby a objekty i otevírají veřejnosti.
„V mnoha zemích světa patří aristokraté mezi celebrity. Téměř každý jejich pohyb se neobejde bez pozornosti tisku. A nejen bulvárního. U nás je ale moc neznáme. Je to důsledek perzekuce z časů komunistické totality, kdy byly českým aristokratům vyvlastněny jejich rodinné statky, mnozí emigrovali a ti, co zůstali, přežívali v potupných životních podmínkách,“ uvedla režisérka Alena Činčerová.
Bubnové z Litic, Wratislavové z Mitrovic
V druhé řadě cyklu Modrá krev se bude mluvit o rodech Liechtensteinů, Wratislavů z Mitrovic, Bubnů z Litic, Belcrediů či Bartoňů z Dobenína. Česká šlechta ráda udržuje odkaz předků, její zástupci nemají ve zvyku si stěžovat a o svém životě vyprávějí navzdory nelehkým osudům s nostalgickou pokorou.
„Většina z těch, co neemigrovali, byla vězněna, jejich potomci nesměli studovat, museli vykonávat ta nejpodřadnější zaměstnání. Například hraběnka Eleonora Bubnová z Litic myla nádobí v dietní jídelně u Bumbrlíčka. Byla šťastná, když se časem vypracovala na servírku a nosila denně sedmnáct obědů na jednom tácu. Hrabě Ludvík Belcredi po propuštění z tábora nucených prací jezdil s brněnskou tramvají a baronka Josefína Hildprandtová zase pracovala v Mototechně,“ dodala Činčerová.
Pořadem provází František Kinský, který je sám potomkem šlechtického rodu. V každém díle představí jeden rod, bude rozplétat příbuzenské vazby a naslouchat neskutečným životním příběhům.