Článek
Na druhé straně: Čím se liší emancipační snahy žen v obklopení maskulinní společnosti ve slovanském, pobaltském i románském, neřkuli pak v arabském světě, od prvních záblesků, které k nám vnesly Božena Němcová a její následovnice, k nimž Světlá určitě patřila?
Divousové z podhůří
Ondruchova dramatizace nejvýznamnější Karolíniny prózy z řádky jejích venkovských románů z Podještědí (Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec, a k nim povídky Skalák, Kresby z Ještědí nebo Divousové) je sympatická už od nápadu nebát se vstoupit do české literatury druhé fáze obrození. Kdo ji dneska čte?!
S dramaturgyní Čepkovou přinesl Ondruch do Divadla Na prádle na pražském Újezdu zajímavý příběh z časů, kdy se probouzející se literatura odpoutávala od idealismu Němcové k nastupujícímu realismu rozpracovanému zřetelněji Novákovou a vrcholícímu pak u Preissové a u Mrštíků...
V Kříži u potoka nadhodila Světlá častý osobní motiv: oběť ženy ve jménu vyššího ideálu a cíle. V dramatizaci se Eva (Tereza Ludvíková) snaží překonat rodovou kletbu sedláků Potockých – Ambrože (Igor Orozovič) a Štěpána (Jiří Suchý z Tábora), oněch „divousů“ s podivným vztahem k okolí, k hospodaření na statku, a zejména k ženám.
Přijďte Na prádlo
Dramatizace akcentovala osud děvečky u Potockých Mařičky (Klára Klepáčková). Do ní v současném výkladu koncentrovali autoři emancipovanost naruby; ničivý náboj ženy bez závazků, bez morálky, bez osobní a společenské citlivosti ústící do zhoubné frivolnosti a otrocké volnosti.
Sexteto postav je naplněno mladičkou vdovou po mlynáři Zuzanou (Nikola Bartošová) a matkou Potockých Johanou (Eva Spoustová). Obě jsou spíše mostem k zmíněnému idealismu s vizionářským naplňováním předtuch, kleteb, kontrastů víry a životní reality.
Scénická a kostýmová minimalizace Karla Čapka, režijně dobře připravené přestavby prostředí, silný, aktuální příběh. Stojí za to zabloudit do Divadla Na prádle. Do malé, ale zajímavé scény obohacující pražskou divadelní nabídku.
