Článek
Každoročně touto dobou pořádáte Svátky hudby v Praze. Letošní zahajovací koncert se měl konat 27. října. Je těžké vymyslet náhradní termín, aby se diváci necítili ochuzení?
V současné situaci je to opravdu složité. Naštěstí naše skvělé publikum nám důvěřuje a je vstřícné. Věřím, že je ani tentokrát nezklameme, protože naši sólisté i PKF – Prague Philharmonia s dirigentem jsou připraveni, kdykoliv bude volný termín, program plně nahradit.
Covid zhatil i zajímavý projekt Klasika o čtvrté, který měl odstartovat začátkem října. O co jde?
Bude to naprosto jedinečný cyklus komorních koncertů v Rudolfi nu, jehož realizátorem a duchovním otcem je vynikající pianista Ivo Kahánek. Půjde o poděkování publiku, které po desetiletí plní koncertní sály. Forma i časy začátků vystoupení se přizpůsobují právě starší generaci. Zatím, do doby znovuotevření koncertního života, budou vystoupení streamována, ale pevně věřím, že brzy se začnou provozovat živě ve své unikátní podobě.
Navzdory tomu všemu vás určitě potěšila Akademie Václava Hudečka, která probíhala v létě v Luhačovicích. Sledujete i dál kroky vítězů?
Její 24. ročník jsme zvládli bez omezení, s výjimkou opětovného zavedení roušek pro publikum, které trvalo až do zastavení naší činnosti. Musím poděkovat návštěvníkům koncertů, kteří zaplnili sály i přes tuto nepříjemnou povinnost. Moc si toho vážím a určitě nejsem sám. Luhačovické vítěze samozřejmě sledujeme a někteří z nich se už stali mezitím mými kolegy a spolupracovníky. Radujeme se z jejich úspěchů a snažíme se jim pomáhat i mimo oblast hudby.
Neutíkají mladí interpreti od vážné hudby k lehčím žánrům?
Ti opravdu nejlepší takové tendence nemají a ani to nemají zapotřebí. Dostávají spoustu nabídek z velkých pódií jak doma, tak v zahraničí, na kterých se hraje takzvaná vážná hudba. Proč by tedy měli měnit umění za zábavní průmysl?
Když jsem se dívala na jména těch nejlepších, vyšlo mi, že úspěšnější bývají děvčata. Zabodovala šestnáctkrát, zatímco u jmen hochů jsem došla k číslu deset. Čím to je?
Na naši Akademii jezdí studenti ve věku od jedenácti do osmadvaceti let. Vyhrávají většinou děti kolem patnácti a v tomto věku děvčata, vzhledem k známému faktu, že dříve dospívají, bývají vyzrálejší i v hudbě. Kluci se zase rozjedou později. Jim zamilování svědčí a inspiruje je, zatímco u děvčat někdy může být vzplanutí citů dočasným přerušením zájmu o okolní svět.
Věhlasný houslista David Oistrach s Václavem Hudečkem při zkoušce v pražském Obecním domě v červnu 1970.
Vy jste debutoval 12. listopadu 1967 na koncertu s Royal Philharmonic Orchestra v Londýně. O den později předpověděl velkou budoucnost patnáctiletému houslistovi z Čech legendární David Oistrach. Jak na svého pedagoga vzpomínáte?
Vzpomínat na Davida Oistracha na takto malé ploše se dost dobře nedá. Byl to neobyčejně skromný, přející člověk, který pomáhal nejen svým žákům, ale i studentům konkurenčních profesorů. Byl statečný už za Velké vlastenecké války, kdy dvakrát přeletěl frontu do zablokovaného Leningradu a odehrál tam koncerty. A tak bych mohl pokračovat. David byl prostě největší.
I proto jste se ujal vyhledávání talentů a podpory nastupující interpretační generace?
Když jsme s mojí ženou Evou (herečka a spisovatelka) sledovali vývoj po roce 1989, jak se postupně vážná hudba a umění dostávají na vedlejší kolej zájmu médií a víc se prosazuje zábavní průmysl, nemohli jsme zůstat neteční. Založili jsme Svátky hudby v Praze, které už příští sezónu oslaví třicet let, a Akademii v Luhačovicích, jíž bude příští rok pětadvacet. Před patnácti lety jsme začali spolupracovat s nekomerční TV Noe, pro kterou Eva vymyslela projekt Má vlast, cyklus koncertů po památných místech naší země. Jsou v něm prezentováni mladí umělci a mecenáši umění, kteří jej podporují. Máme již téměř padesát dílů. Určitě na tomto vnímání světa má podíl David Oistrach a jeho přístup k nám, tehdy mladým kolegům.
Housle vám učarovaly už v pěti letech. Kdo k nim Vašíka přivedl?
Přemíra temperamentu, neschopnost jej zkrotit a názor otce veterináře a amatérského houslisty, že každý má umět noty a na něco zahrát.
Hrajete i na nějaký jiný nástroj?
Volba byla díky otci jasná a trochu jsem hrával na klavír, ale byl to jen obligát na konzervatoři.
V příštím roce oslavíte 55. sezónu vystupování na našich i světových pódiích. Kde hrajete nejraději?
Všude, kde jsem hrál, bylo krásně, ale přece jen doma to bylo vždy jiné. Pětapadesát let mně plní sály posluchači, kteří přicházejí již s vnoučaty a někdy jsou to pravnoučata mých prvních příznivců. A to je pocit k nezaplacení a obrovská vděčnost k jejich věrnosti. Přál bych to všem poctivým mladým muzikantům, kteří dnes začínají.
Často koncertujete a působíte v Luhačovicích a vůbec na Moravě. Jde o srdeční záležitost?
Milujeme ji a častý pobyt v této pohostinné oblasti spíš souvisí s dalšími aktivitami, kromě luhačovické Akademie jsou to Svátky hudby dříve v Moravských Budějovicích a nově v Třebíči. I když tato města jsou nyní Kraj Vysočina. Moraváci jsou vášnivě hudbymilovní.
Před pěti lety jste jako jediný Čech v historii obdržel od prezidenta italské republiky vyznamenání Řád rytíře italské hvězdy. Považujete ho za své nejvýznamnější ocenění?
Určitě to pro mě byla velká pocta, kterou jsem nečekal. Považuji Italy za vynálezce umění, a co tato země historicky na tomto poli dokázala, je gigantické. Ale neméně si vážím vyznamenání od pana prezidenta Václava Klause, který dokáže vážnou hudbu také ocenit.
Nahrávka Vivaldiho Čtvera ročních období je nejúspěšnějším titulem vzniklým po listopadu 1989. Se kterým autorem se cítíte podobně dobře?
Když ono je jich tolik, každý jiný a všichni geniální. Jak si máte vybrat mezi Bachem, Mozartem, Beethovenem, Dvořákem, Čajkovským… To je nekonečno krásy.
Budete jedním ze čtyř patronů adventních koncertů České televize. Pomáhají potřebným již třicet let. Jakého zařízení se stanete tváří?
Je to Pardubická křižovatka, zařízení pro pacienty s omezeným pohybem vrozeným, způsobeným poraněním, nebo nemocí. Působí velmi prospěšně a neuvěřitelně dojemně, jak se tam o pacienty starají. Zaslouží si velikou úctu.
Při různých setkáních po koncertech a akcích nejde přehlédnout váš upřímný a dobrosrdečný úsměv. Na mě působíte doslova jako sluníčko. Vyzařuje z vás štěstí…
Mám úžasnou ženu, vyženil jsem skvělou rodinu a máme věrné přátele. Dělám práci, která mě naplňuje. Jsem šťastný člověk.
Může se vám hodit na Zboží.cz: