Houslista Jack Quartetu Austin Wulliman: Hudba Johna Zorna klade velké nároky na hráčskou techniku

Co pro vás znamená John Zorn?

John Zorn je jedním z našich nejbližších hudebních přátel. Jeho tvůrčí výstup má pro mě neuvěřitelnou lidskou sílu. Můžete to vidět ve všech jeho různých kusech, různých souborech, různých kapelách, které měl. Při tvorbě dokáže tak dobře vyjádřit lidský popud. Jeho kreativita vždy exploduje do tolika odlišných věcí, odlišných kusů, odlišných projektů. To je něco, co nás inspiruje, abychom pokračovali.

Každý koncert, kdy hrajeme (jeho hudbu), cítíme jeho energii, k životu přichází to, jak moc se stará o hudbu. Je to intenzivní živoucí zážitek, což nás posouvá.

Hudba je velmi virtuózní, klade velké nároky na hráčskou techniku, což je také inspirující. Je to něco, co nás pokaždé na pódiu postrkuje, abychom se sami posunuli, abychom tomu dali maximum emocionálně i technicky. Je to inspirace.

Budete hrát jeho starší věci, ty nové, či nějaké, které složil speciálně pro vás?

Všechno z toho. Budeme hrát známou skladbu Cat o’ Nine Tails - je to jedno z děl, díky nimž se stal v osmdesátých letech známým. Byla to první věc, na které jsme s ním pracovali a kterou Jack udělal s Johnem, zkoušeli jsme společně tuto skladbu před téměř deseti lety. Tato skladba je neuvěřitelné surfování žánry, přecházíte od jedno stylu k dalšímu a dalšímu.

Jak složité je pro vás, pro hráče na smyčcové nástroje, hrát Zornovu hudbu? On začínal u free jazzu a hrál na saxofon, natočil skladby Ornette Colemana, má tedy odlišný způsob hry, než jaký se uplatňuje ve smyčcovém kvartetu.

Když jsem poprvé otevřel zápis jeho hudby, viděl jsem, že je velmi znepokojivá, technicky velmi těžká, ale on udělal nákres. Myslí na smyčcové nástroje do detailů, když pro ně skládá. I když stojí mimo tradice vážné hudby, vyšel z free jazzu, v tomto případě striktně všechno píše do notového zápisu.

V tomto smyslu je to tradiční, i když jeho uši přicházejí odjinud. Já jsem vyrůstal na poslechu takovýchto věcí, takže osobně se tam mohu dostat, ale pro skupinu je to těžké. Je to výzva dosáhnout toho, aby tyto extrémy promlouvaly. Rytmicky musí vše být velmi přesné.

Zvukově na sebe musíme tlačit, abychom dosáhli rozdílu v artikulaci, což je větší extrém, než je vyžadováno ve skladbách pro smyčce, zejména ty klasické, kde je zvuk mnohem kulatější. Tady je to taky vybroušené, ale jiným způsobem: ve směru do extrému, v přinášení ostrých hran.

Pro hudebníky hrající klasiku je také obtížné improvizovat, přitom Zorn pracuje s improvizací, free sóly, pravděpodobností…

Trochu z toho je v Cat o’ Nine Tails, kde jsou místa, která jsou otevřená, a my v nich můžeme hrát sóla. Je to něco, v čem se po čase cítíme pohodlně jako muzikanti, i když to není to, co nás učili ve škole… Ale jak jsem říkal, vždycky jsem poslouchal odlišné věci a všichni z nás měli podobné zájmy po celou kariéru, takže i když jsme klasické smyčcové kvarteto, máme určité schopnosti uplatňovat jistý díl improvizace.

Když mluvíme o Cat o’ Nine Tail, jak složité pro vás bylo, že tuto skladbu hrála i jiná kvarteta jako Kronos?

Ano, několik kvartet ji udělalo a hrají ji i mladší americká kvarteta, což je hezké, je to tradice. Je cool, jako hudebník mám rád, když hrajeme nová díla, podílíme se na tom, že je přinášíme do širšího repertoáru hudebníků, kteří je hrají.

U děl na objednávku pro Jack Quartet nikdy nedáváme omezení dalším, kteří je hrají. Je to vzrušující, skvělé. V mé zemi, upřímně, není moc lidí, kteří to dělají, ale myslím, že se už klasičtí muzikanti dívají na Zornovy notové zápisy, aby je interpretovali.

Může se vám hodit na Firmy.cz: La Fabrika