Článek
Jakou roli pro vás o vánočních svátcích sehrává hudba?
Nejen o Vánocích, ale v celém mém životě má jednu z hlavních rolí. Bez ní si svůj život představit nedokážu. Vyrostl jsem v muzikální rodině. Otec byl dirigent symfonického orchestru a všichni moji sourozenci hráli nejméně na jeden nástroj. V mládí jsem ministroval a během Vánoc jsme vždy zpívali se sborem v kostele.
Existuje neskutečné množství krásné hudby, jež je určena pro toto období. Máme nádherné koledy, mše i koncerty. Sám je rád zařazuji do svých koncertů, protože věřím, že vznikly pro nás všechny. A hudba je nejlepším lékem na všechno.
Loni jsem si splnil dlouhodobý sen a uspořádal doma v Maastrichtu vánočně laděné koncerty, během nichž vzniklo mé nové album.
Na albu je řada nejznámějších vánočních melodií. Jak osobní výběr to pro vás je?
Velmi. Se ženou jsme vybírali písně, které bychom rádi poslouchali během romantické a radostné zimní dovolené. Proto jsou na desce skladby Jingle Bells, We Wish You a Merry Christmas, I’m dreaming of a White Christmas, Silent Night, Halleluja od Leonarda Cohena či řada fantastických gospelů.
Když vybírám píseň pro album nebo koncert, řídím se nakonec vždy jen svým srdcem. Když se nějaká melodie osobně dotkne mě, jsem si téměř jistý, že ji bude milovat i mé publikum. Ucítí mé nadšení a také ji přijme za svou. Ale samozřejmě počítám s tím, že to nemusí fungovat na každého, protože emoce jsou intimní záležitost a každý máme vlastní.
André Rieu
V jakém období svého života jste spojení s hudbou prožíval nejintenzivněji?
Za mého dětství doma hrála pouze klasická hudba. Mahler, Beethoven, Bach. Nikdy jsem neslyšel o Rolling Stones nebo Beatles. Když jsem potkal svou ženu Marjorii, seznámila mě s vybranou kolekcí šelakových desek, jež patřily jejímu otci.
Byl Žid, a proto ve třicátých letech utekl z Berlína. Jedna z mála věcí, které si vzal s sebou, byla tato sbírka. Byla to úžasná kolekce operet a taneční muziky té doby. Otevřel se mi úplně nový svět. Svoboda výběru. Nastalo úžasné období. Jinak musím přiznat, že v soukromí obvykle preferuji ticho. Samozřejmě s výjimkou toho, kdy zpívám či hraji vnoučatům. Nicméně hudba je pro mě i tak stále obrovský zdroj inspirace.
Silně ji vnímám například, když sleduji filmy. Je neviditelnou vrstvou, jež celé dílo dotváří. Můj syn Marc navíc filmovou hudbu sbírá a pravidelně mi doporučuje, jaké filmové skladby mám zařadit do svého repertoáru.
Jak jste letos využil čas, který by za normálních okolností patřil koncertům?
Začal jsem péct dorty. Sledoval jsem na YouTubu různé tutoriály, mimo jiné od slavného nizozemského cukráře Ceese Holtkampa. Moji synové mi s ním k narozeninám zařídili soukromou lekci u nás v kuchyni. Kila v tomto období naskakovala poměrně rychle, ale velmi jsem si to užíval. A se mnou i rodina a přátelé.
Kromě toho jsem ale také vytvořil vánoční album a DVD. Navíc vznikl film, který je kompilací z patnácti ročníků koncertů, jež jsem odehrál doma v Maastrichtu na náměstí Vrijthof. Končívám tam všechna svá turné. Nyní už všichni doufáme, že tato podivná doba pomine a opět budeme moci vystupovat.
Kdo ví, možná bude Praha prvním městem, v němž se nám podaří vystoupit. Teď hraji každý den na housle, cvičím, abych zůstal fit, a trávím čas s milovanou rodinou. Doufejme, že pandemie brzy skončí. Mezitím se těšme z hudby. Mějte na paměti mé osobní zdravotní doporučení: Poslechněte si jeden valčík denně a nepotřebujete doktora.
André Rieu
V mládí jste neměl rád seriózní atmosféru vážných koncertů. Byly pro vás nudné?
Nudné rozhodně ne, byly docela magické. Pohled na synchronizované smyčce houslistů byl vždy okouzlující. Když můj otec, na jehož koncerty jsem čas od času chodil, hrál jako přídavek vídeňský valčík, dělo se něco ještě zvláštnějšího. Lidé se na židlích začali lehounce pohybovat. To mě přivádělo k úžasu. Může to být hudba mého otce, co tohle způsobuje?
Jediné, co mě znepokojovalo, bylo, že mezi orchestrem s dirigentem a publikem zdánlivě neprobíhala žádná interakce. Tehdy jsem začal snít o vlastním orchestru, s nímž projedu svět. A snil jsem o tom, že mezi publikem a pódiem bude probíhat interakce nepřetržitě.
Nejdřív jsem začal hrát v otcově orchestru, ale tam jsem se cítil osamoceně. Všichni po zkoušce spěchali domů a stále si na něco stěžovali. Necítil jsem žádnou vzájemnost. Navíc se všichni oblékali do černé, což se mi zdálo depresivní.
Takže je pravda, že má zkušenost s klasickou hudbou nebyla jen pozitivní. Chtěl jsem něco jiného a toužil jsem po možnosti vybírat si vlastní repertoár. To se mi splnilo, když jsem nakonec doopravdy založil svůj vlastní orchestr.
O jakou atmosféru na vašich koncertech usilujete?
Přeji si, aby se lidé cítili uvolněně. Dovoleny jsou všechny emoce. Chci vidět smích, pláč, zpěv a tanec. Neexistují žádná omezení. Proto říkávám, že bych se rád stal prvním umělcem, jenž vystoupí na Měsíci. Nejsou z něj vidět hranice, jež lidé na zemi vytvořili.
Přeji si, aby mé publikum bylo pouze samo sebou, stejně jako jsme sami sebou my na pódiu. Výjimečná atmosféra vznikne jedině tehdy, když se všichni chovají autenticky.
Přicházela pro vás v úvahu kariéra, jež by nesouvisela s hudbou?
Bylo zřejmé, že já i moji sourozenci půjdeme touto cestou. Housle pro mě vybrala matka. Jsem jí za to neskonale vděčný, protože si nedovedu představit, že bych pomocí jiného nástroje dokázal tak dobře vyjadřovat své emoce. Nicméně, kdybych nebyl houslista, myslím, že bych se stal architektem. Moc rád stavím a rekonstruuji domy.
Může se vám hodit na Zboží.cz: