Hororová Týna: Suspiria je poprvé v českých kinech. Slavný horor se inspiroval Prahou i disneyovskou Sněhurkou

Suspiria je Argentovo opus magnum, v němž snoubí svou příznačnou červeno-modro-černou estetiku, zápletku se záhadnou temnou silou masakrující hrdiny a zneklidňující soundtrack, na němž coby skladatel spolupracoval s rockovou kapelou Goblin. Zda dílo patří do subžánru giallo, italského stylizovaného thrilleru plného násilí, dodnes zůstává vzhledem k nadpřirozenému rázu snímku sporné.

Titul filmu znamená v latině povzdech. V souboru esejů Suspiria de Profundis neboli Vzdechy z hlubin anglického filozofa a neskrývaného poživače opia Thomase de Quinceyho z roku 1845, v nichž autor zkoumá proces ukládání vzpomínek při konzumaci halucinogenních drog, našel Argento jeden z mnohých inspiračních zdrojů ke scénáři. Spolupracoval na něm se svou dvorní herečkou Dariou Nicolodiovou.

Múzou mu byly i návštěvy evropských měst, vedle Prahy také Lyonu nebo Turína. Fascinoval jej rovněž takzvaný magický trojúhelník neboli trojmezí Francie, Švýcarska a Německa v Basileji. Právě do poslední zmíněné země, konkrétně do Freiburgu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, umístil prestižní taneční akademii ovládanou čarodějnickou sektou.

Okultní tematiku scenáristická dvojice prolnula s pohádkovými motivy z Pinocchia, Alenky v říši divů nebo ze Sněhurky a sedmi trpaslíků, prvního celovečerního animovaného filmu z produkce Disney z roku 1937. Podle něj navrhli sytě barevnou vizualitu a napsali protagonistku Suzy Bannionovou v podání Jessiky Harperové.

Herečka kvůli roli v Suspirii odmítla vedlejší úlohu ve věhlasné komedii Annie Hallová od Woodyho Allena. Na počátku své kariéry se přitom špatně nerozhodla. Hlavní postava nadějné baleríny, kterou během cesty na umělecký vrchol provázejí děsivé události a nevysvětlitelné jevy, totiž Harperovou nakonec celosvětově proslavila.