Hororová Týna: Halloweenské filmové tipy od herců a tvůrce českého hororu Krvavý Johann

Femme fatale Krvavého Johanna Martinu Babišovou baví horory s větším psychologickým přesahem. Jednoznačně pro ni vítězí Mlčení jehňátek (1991), u něhož kvituje z jejího pohledu podceňovanou postavu policistky Claris Starlingové v podání Jodie Fosterové.

„Na horory jsem se moc ráda dívala už v dětství. S kamarády jsme se sešli u někoho doma, upekli si popcorn a báli se spolu. Ten pocit, že děláme něco nekalého, byl skvělý. V noci jsem toho ale pak zčásti litovala, když jsem měla jít sama na záchod,“ směje se.

„Horory jsem kdysi miloval. Teď je nenávidím, protože se příliš bojím. Žezlo po mně v tomto směru převzala má dcera,“ říká herec Roman Zach, který si v Krvavém Johannovi střihnul roli lékaře, který musí chtě nechtě porušit Hippokratovu přísahu.

Nakonec ale nostalgicky zavzpomíná na původní verzi filmu Candyman z roku 1992, jehož titulní přízrak ho prý takřka traumatizoval.

„Dnes mě spolehlivě vystraší pouhé trailery. Jakmile si v anotaci filmu všimnu, že má byť jen nádech hororu, vyhnu se mu,“ přiznává.

Jana Bernášková ve filmu hraje učitelku, jež se rázem změní v krvelačnou bestii. „Když mi bylo okolo dvaceti, horor pro mě znamenal terapii. V kině jsem se vystrašila a ‚vybála‘ ze všech svých úzkostí,“ poznamenává s tím, že nyní si na horory jako divačka už moc nepotrpí.

Nad svými favority, filmy Krvavý Johann, Kruh (2002) nebo matka! (2017), má na piedestalu Záhadu Blair Witch z roku 1999.

„Viděla jsem ji u kamaráda na véháesce. Tak moc jsem se bála, že musel film dvakrát stopnout. Tenkrát se nesla fáma, že jde o pravé záběry, tvůrci se opravdu pohřešují a zůstala po nich jen kamera se záznamem. Této historce jsme v době počátků internetu skutečně věřili,“ dodává.

Představitel hlavního antagonisty snímku, který za sebou nechává spoušť, už od dětství miluje horor Dětská hra z roku 1988. „Jako malý jsem se velice bál panenky Chucky. Pro dospělého diváka to nemá takové grády, ale tehdy mi ten film připadal neuvěřitelně děsivý,“ objasňuje Marek Holý.

Je prý střední fanoušek hororů. Není do nich nadšenec, přesto se rád bojí, a to nejen u sledování filmu, ale i při čtení románu. Kdykoli s chutí sáhne po tisícistránkovém opusu To z pera Stephena Kinga, jejž má raději coby literární předlohu než v televizní nebo filmové verzi.

Herec, jenž v Krvavém Johannovi hraje Zachova duchapřítomného kolegu, doporučuje na poslední říjnový večer hned dva filmy. První z nich je Mlčení jehňátek, které poprvé zhlédl s kamarády z konzervatoře, když šli místo na vyučování do kina. „Vidět Anthonyho Hopkinse na plátně byla ta nejlepší škola herectví,“ podotýká Jiří Ployhar.

Na stejné příčce ovšem má i tuzemský snímek Vlčí bouda (1986) režisérky Věry Chytilové. Miroslava Macháčka, jenž ve filmu ztvárnil hrůzného vedoucího lyžařského kurzu, se prý tolik bál, že když ho potkal na ulici, raději přešel na druhý chodník… A dokonce se i odmítal zúčastnit povinného školního lyžáku.

U kterého filmu se zaručeně bojí strůjce Krvavého Johanna? Jakub Krumpoch volí horor Halloween z roku 1978, který definoval subžánr slasher s masovým vrahem.

Důvody jsou následující. „Byl udělaný na koleni, z čiré radosti. Má geniálně jednoduchý soundtrack, který vyvolává husí kůži, sotva ho divák zaslechne. Stopáž je navíc příjemná sto jedna minuta,“ doplňuje.

Na hororu jako žánru se mu nejvíce líbí to, že nemá žádné mantinely a je v něm možné prakticky cokoli.

Ráda objevuji pozapomenuté klasiky, jakou je například Hnus z roku 1965 režiséra Romana Polanského s fenomenální Catherine Deneuve v hlavní roli.

Tato francouzská hvězda se z nenápadně nevyrovnané samotářky s problémy sexuálního rázu ve filmu promění v naprosto labilní ženu, která nedokáže rozeznat realitu od nočních můr.