Článek
V případě jeho děl se vyplatí sledovat nejen celkovou kompozici či rozložení figur, ale také drobné detaily i různé nápisy. Dalo by se s nadsázkou říct, že jde o jakési multimediální koláže. Na jednom vystaveném obraze najdeme třeba báseň O pravdivé lži, ve které je uvedena vskutku zajímavá myšlenka. Totiž, že co je vyslovené, to existuje, i když to nikdy neexistovalo.
Celý text se vznáší nad dvojicí nahých postav. Ta starší poučuje mladší právě tímto textem. Ovšem za nimi se prostorem řítí velký vír, který semlel do jednoho klubka všechny možné předměty. Za chvíli zřejmě definitivně vcucne i oba dvounožce. Zůstane po nich na věky věků v makrokosmu jen to vyřčené.
Nicméně malíř se nevěnuje pouze na první pohled vážným tématům. Spíše ho zajímají nadsázka, černý humor, satira, případně komiksová zkratka. Obraz s nápisem I malé věci dokážou udělat velkou radost (i malé ztráty dokážou hodně bolet) zobrazuje opět dva nahé lidi. Oba jsou v dobrém rozmaru, popadají se za břicho. Jen blonďatá dáma má uříznutou levou nohu na trávě ležící motorovou pilou.
Ale bylo by chybou spláchnout Homolovy obrazy jako mírně lascivní pubertální vtípky. Občas je dobré zamyslet se nad tím, co nám jeden každý obraz vlastně říká. A nejen pouze vizuální řečí, jak to bývá obvyklé. Když matka s andělskými křídly ukazuje rukou do vesmíru a říká malému andílkovi to, že lůno je slunce na obloze, zachází a vychází v mé mysli každý den, dotýká se velké pravdy.
Ovšem na modré obloze není zlatavé slunce, nýbrž známý kosočtverec se svislou čárkou uprostřed. Lůno světa je vyjádřeno sice poněkud expresivně, leč naprosto srozumitelně pro všechny. Připomíná to jednu barokní sochu na staroměstském domě. Nahá dáma sedí klínem na zeměkouli a pod sebou má latinský nápis, který říká, že kolem tohoto se točí celý svět.