Článek
Hollywood je plný hvězd – proč jste vybrala právě tyto herečky?
Knihu si objednalo nakladatelství po mém předchozím svazku Charisma, což byly portréty mužských hvězd. Já bych si třeba Meg Ryanovou nevybrala, její ústup ze slávy je patrný. Ale za možnost napsat portrét Kate Winsletové, která je úžasná v každém filmu a nádherná ve všech svých váhových kategoriích, jsem nakladateli vděčná. A nakonec bylo zajímavé psát i o herečkách, jejichž kariéra vrcholila v osmdesátých či devadesátých letech, a dnes se na ni lze podívat z odstupu.
Co podstatného jste se vy sama při skládání a psaní portrétů dozvěděla?
Především to, že hvězdou se nikdo nestane náhodou. Osob, které jsou krásné, mají talent a třeba i herectví studovaly, jsou tisíce, ale jen některým to vyjde. Herečky, o kterých jsem psala, nehrají pět let, ale mnohem déle. A ukazuje se, že to vyžaduje strašnou píli a přemýšlení. Málokdy je tam ten šťastný okamžik, že někdo někoho potkal, a ten mu nabídl roli.
Alena Prokopová prošla životy hollywoodských hvězd.
Najdou se sice zlomové momenty, kdy se kariéra posunula šťastným shledáním, ale většinou je to naprosto racionální práce. Herečky jsou zároveň objekty, na které se muži se zálibou dívají a ženy se s nimi ztotožňují, protože mají pocit, že budou také úžasné, když se jim budou podobat. A záleží tedy i na tom, nakolik která z nich zapadá do kontextu doby – třeba Meg Ryanová a Julia Robertsová představovaly v osmdesátých letech určitý sociální typ i svým vzhledem populárních „dívek od vedle“.
Klasická krása typu Elizabeth Taylorové už tedy není tak důležitá?
Exkluzivních krásek je minimum, protože v posledních dvaceti, třiceti letech hrají v anglofonní kinematografii, ovlivněné feminismem, prim ženy otevřené, přátelské, sympatické. Jsou samozřejmě krásné – ale nejsou to „vzdálené objekty“, nýbrž „kamarádky“. Zvlášť zajímavé je to u Jodie Fosterové. Myslíme si o ní, že je lesbička, a rozhodně je velmi energická, ale stejně vzbuzuje pocit, že ji musíme ochraňovat – je drobná, vypadá křehce. Ale hraje postavy, které svému osudu dokáží vzdorovat, vyzařují ohromnou sílu a zároveň se s nimi lze ztotožnit.
V čem ještě se změnilo postavení hereček?
Třeba Marilyn Monroe působila v době hvězdného systému, kdy herečka byla do určité míry majetkem studia, a to ji nutilo do různých věcí – ať se jí líbily nebo ne. Dnes mají hvězdy kariéru víc ve vlastních rukou, nemusejí se tolik podřizovat. Spousta z nich produkuje filmy, které vyjadřují jejich názory, některé se pokoušejí i o režii, a například právě Fosterová je velmi zajímavá režisérka.
Renée Zellwegerová je zase ohromně chytrá žena – jen hraje hloupou Bridget Jonesovou. Je prototypem člověka, který má kariéru až strojově vymyšlenou, snaží se nedělat chyby, nehraje ve filmech, kterým nevěří. Naopak Uma Thurmanová je instinktivní, chaotická, rozmarná, hraje často ve špatných filmech. Kdyby neměla Quentina Tarantina, respektive Kill Billa, byla by nejspíš už ztracená. Ale psala jsem o ní moc ráda, a věřím, že další Kill Bill ji zase zachrání.
Julia Robertsová hrála v Notting Hillu vlastně sama sebe a tvrdila, že jako hvězda je na tom hůř než všichni obyčejní lidé s jejich problémy. Jak je to doopravdy?
To nevím. Ale ony se rozhodly pro tuto práci, je pro ně důležitá, dávají do ní ze sebe to nejlepší, a vychází jim to. Žádná z nich není chudinka, která by byla obětí hvězdné slávy. Snad Ryanová, která se po sérii plastik přestala podobat sama sobě a hraje v mizerných filmech, asi teď moc šťastná není. Ale má za sebou dvacet let, kdy byla velkou hvězdou, a spokojená jistě byla.
Jsou mezi těmito herečkami některé, jimž byste předpověděla budoucnost Katharine Hepburnové nebo Judi Denchové – tedy velkých dam a hvězd v letech?
Kate Winsletová. Zatímco Leonarda DiCapria stál Titanic skoro kariéru, protože se od toho úspěchu a ječících fanynek nemohl oprostit, ona se s klidem vrátila do malých nezávislých filmů. Odpočinula si a přežila. A myslím, že se stejným klidem přežije i přestup do středního věku.
Julia Robertsová hraje pro své děti v příšerné Sněhurce.
Na rozdíl třeba od Robertsové, která se teď věnuje hlavně svým dětem a natočila pro ně strašlivou Sněhurku. Fosterová zase navzdory letošním padesátinám pořád hraje maminky malých dětí. Penélope Cruzová bude nejspíš i dál zajímavá. Ale jedině na Kate Winsletovou bych si vsadila – je v neuvěřitelném rozmachu a bude to vždycky skvělá herečka.