Hlavní obsah

Hledání planety v očistci skleněných střepů

Fatalisté říkají, že náš osud je daný. Ale jaké je umělecké vyjádření nezvratnosti osudu prostřednictvím skleněných objektů či velkoformátových obrazů? Odpověď na tuto otázku je třeba hledat na výstavě Purgatory (Očistec), která do 27. srpna představuje v pražské galerii Kvalitář práce dvou výtvarnic, malířky Julie Kopové a sklářky Anny Jožové.

Foto: Jan Šída, Právo

Objekt Erebo, large Anny Jožové

Článek

Na zdi galerie je jako motto napsáno, že když není možné najít druhý vesmír ani nahoře, ani dole, musíme ho objevovat zevnitř, ve svém nitru, které můžeme propátrávat i díky oddávání se umění a vnímání uměleckých artefaktů.

Celý výstavní interiér působí jako rytířský hradní sál s valenými klenbami. Nespornou výhodou je to, že celá jedna jeho stěna je prosklená, takže dovnitř může dopadat denní (i noční) světlo. Jednotlivé artefakty se tedy v průběhu dne vizuálně proměňují a stávají se v každé vteřině nezaměnitelnými originály a stejně jako lidský osud se nedají měnit.

Uprostřed místnosti trůní prostorový objekt Erebo, large od sklářské výtvarnice Anny Jožové. Erebus je mytologický bůh věčné tmy a jeho jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější místo podsvětí. Možná právě jeho prostřednictvím můžeme objevovat ten výše uvedený další vesmír. Na bílém fundamentu vytvořeném z pórovité hmoty se tyčí dva temně rudé skleněné objekty. Stojí tam jako mytické obludy Skylla a Charybda, které hlídají vstup do úžiny, jíž proplouvají lodě.

Vlevo od vchodu na prostorné bílé stěně visí kvarteto velkoformátových vertikálních akrylů. Na prvních třech dílech dominuje černá barva doplňovaná modrou a zlatavě žlutou. To poslední, nazvané You broke the Sun, pracuje s podlouhlými liniemi oranžovými a tmavě zlatými. Na plátně to vypadá, jako kdyby slunce někdo zlomil nebo roztrhl vejpůl. Umělkyně tímto expresivním způsobem zpracovává téma posledního soudu.

Zánik takříkajíc v přímém přenosu uvidíme u díla Erebo Anny Jožové. Původně pět skleněných objektů vytvořených z temně rudého skla se během trvání výstavy zredukovalo na čtyři. Jeden z návštěvníků totiž jednu z váz shodil a rozbil. Rozptýlené střepy najednou doplňují původní koncept. Umělkyně z toho asi není nadšená, ale díky tomu je vidět, že moderní umění se mění v čase i prostoru a reaguje na aktuální dění.

Jestliže po zkáze a beznaději očekáváme to, že následuje očistec a vykoupení, možná do něj můžeme symbolicky dojít cestou lemovanou díly těchto dvou mladých výtvarnic.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Pražská galerie českého skla

Související témata:
Anna Jožová
Výstava Purgatory

Výběr článků

Načítám