Historik umění Peter Kováč: Přemyslovce katedrály nezajímaly

Kniha završuje vaše letité dílo. Je poslední?

To nevím. Šestka je podle středověkých představ šťastné číslo, protože Bůh pracoval šest dní a sedmý den odpočíval. Takže já jsem teď ve fázi toho odpočívání. Poslední díl jsem psal šest let. Výhodou bylo, že jsem už nemusel shánět literaturu, protože všechno, co potřebuji, mám doma.

Kde jste materiály pro své knihy sháněl?

Hodně jsem cestoval, abych měl materiál, co se týče fotografií, chodil jsem po knihovnách a na internet a v zahraničních antikvariátech kupoval knížky, které se běžně neseženou a v českých knihovnách ani nejsou.

Proč jste se pro knihy rozhodl?

Studoval jsem středověké a renesanční umění, než jsem se začal živit jako umělecký kritik, a rozhodl jsem se, že napíšu knížku o gotických katedrálách. Myslel jsem, že to bude jedna kniha o pěti kapitolách. Nakonec se to tak rozrostlo, že z toho vzniklo pět samostatných publikací, do kterých jsem oslovil řadu kolegů historiků umění, těch nejslavnějších, jestli by mi nepřispěli svými články.

Neměli problém?

Nikdo mi neodmítl. Jediným problémem bylo, že některá nakladatelství, kde publikovali články, které se mi líbily a chtěl jsem je, chtěla licenční poplatek. V pátém díle o katedrále v Remeši jsou publikace profesora Willibalda Sauerländera a Jacquese Le Goffa, můj text a další. A autentické dobové dokumenty.

Profesor Le Goff dohodl s nakladatelstvím, že to bude skoro zadarmo, a Sauerländer řekl, že to bude úplně zadarmo. Což je fantastické.

Právě proto, že kniha o katedrále v Remeši má v sobě další dvě obsáhlé studie, které vyšly v Německu jako samostatné publikace, se mi do ní nevešel můj článek o katedrálách, které patřily pod remešského arcibiskupa, který zastřešoval několik významných biskupství.

Říkal jsem si, že k tomu něco přidám, bude to raz dva a bude šestá kniha. Trvalo to nakonec šest let.

Říkal jste, že jste si fotil sám. Všechno?

Ano, všechno. A od roku 2000, kdy jsem začal dělat digitální fotky, mám půl milionu snímků. Výhodou je, že fotky vznikly v různých obdobích.

Například pětkrát jsem jel do Chartres, kde jsem prožil v součtu dva měsíce. V Castel del Monte, slavném gotickém hradě z jižní Itálie, jsem byl pětkrát. Nepočítám, kolikrát jsem byl v Sainte-Chapelle v Paříži.

Máte k nějaké katedrále výjimečný vztah?

Je jich několik. Určitě katedrála v Chartres, a to díky tomu, že to je absolutně nejzachovalejší katedrála 13. století, kde si člověk udělá autentický dojem, jak stavba vypadala, jaké měla vybavení, jak tam působila obrovská barevná okna s tisíci a tisíci výjevů z legend a z bible. Je tam kompletně zachováno sochařství. Nedotkla se jí zásadně ani revoluce, ani první, ani druhá světová válka.

Mou oblíbenou je také katedrála Santa Maria Assunta v Sieně, kterou stavěl architekt Giovanni Pisano. Mimochodem, zaměstnával ho i děda Karla IV., který si u něj objednal náhrobek pro svoji manželku.

A pak jsou to katedrály, které jsou v šestém díle. Laonská, mystická stavba na kopci, a pak je to Tournai v Belgii. Stavba, která je zčásti románská a zčásti gotická. No a samozřejmě Remeš, protože má epochální význam.

V čem spočívá?

V Remeši vzniklo povstání a řemeslníci, kteří na katedrále pracovali, utekli. Někteří do Anglie, další do Španělska a někteří do střední Evropy. Díky tomu vznikly stavby francouzského typu, jako je Westminsterské opatství v Londýně, kde jsou pravidelně svatby a korunovace anglických králů, katedrála v Leonu ve Španělsku nebo katedrála kousek od nás v Bamberku. To jsou všechno stavby, kde působili ti, kdo utekli z Remeše.

U nás je taky nějaká krásná gotická stavba z tohoto období?

My jsme měli smůlu, že Přemyslovce, kteří byli neuvěřitelně bohatí, zajímal úplně jiný druh umění. Například jeden z pozdních Přemyslovců Václav II. obdivoval hudbu, takže pořádal soutěže minesengrů a trubadúrů z celé Evropy.

V Německu dokonce existuje zpěvník, který zachycuje texty, ve kterých je zobrazen a je mu v nich vzdána velká čest a úcta. Přemysla Otakara II. zajímalo třeba zlatnictví víc než gotické sochařství.

Máte ve svých knihách nějakého oblíbence?

Má třetí kniha je o Fridrichu II., císaři a sicilském králi. Skoro všichni jsme se učili o Zlaté bule sicilské, ale nikdo mi nikdy neřekl, co to bylo za úžasného panovníka, který je vlastně otcem italské renesance, ohromně se zajímal o matematiku, geometrii, přírodovědu, filozofii a mluvil několika jazyky.

Sídlil v jižní Itálii, ale rád z ní odjížděl do svého nejoblíbenějšího města, Chebu. Na chebském náměstí je v dlažbě bronzová časová osa, kde jsou všechny důležité body v dějinách města. Ale že tam nejslavnější císař, kterého Němci mají, pravidelně pobýval, že tam byl dokonce o Vánocích, největších křesťanských svátcích, a je s ním spojená chebská kaple, která je vůbec nejstarší ukázkou gotiky na území střední Evropy, to tam není.