Článek
Opravdu nebudete slavit ve velkém?
Chramostová: Ne, i ano. Mé narozeniny jsou naprostá katastrofa. Mám takových oslav, že nevím, co dřív stíhat. A to žádnou neorganizuju. Doufala jsem předem, že mě nikdo nebude fotit, že nikdo po mně nebude chtít rozhovor…
To se ale neděje, že?
Chramostová: Ani náhodou. Zájem o mou osobu je značný. Řekla jsem si, že musím vydržet do čtvrtka sedmnáctého. Do té doby mám spoustu akcí. Patří k nim čtení textů Václava Havla na Havlově náměstí u pražského Národního divadla, které jsem nedávno společně s jeho ženou Dagmar odkrývala. Snad na té piazzettě nebude takový průvan jako posledně, abych se nenachladila.
Takže narozeniny ve velkém skutečně neoslavíte?
Milota: Nechystáme se na to. Jak říkala Vlasta, své výročí si připomene hned několikrát. Například s lidmi z Charty 77 nebo v Libri prohibiti, kde nedávno zahájila výstavu fotografií zachycujících její život.
Váš byt je kousek od Václavského náměstí. Půjdete 17. listopadu na nějakou veřejnou akci?
Chramostová: Rozhodně ne. Jsme s Milotou staříci, takže máme rádi svůj klid. Sedmnáctého strávím většinu dne po jeho boku. Doma. Večer se určitě podíváme na pořad, který tehdy jako kameraman a režisér natočil v rámci našeho bytového divadla právě Milota. Jmenuje se Dávno, dávno již tomu (Zpráva o pohřbívání v Čechách). Napsal to František Pavlíček. Hraju v něm s lidmi, které jsem měla moc ráda. Je to vážně zajímavý pořad. Poprvé ho odvysílala ve zkrácené verzi ORF v roce 1983.
Proč jej tehdy Rakušané zkracovali?
Milota: Původní verzi vysílali ke stému výročí postavení Národního divadla v Praze. Jenže si ji upravili podle svého… Vystříhali z ní všechny věci, které byly proti císaři pánu. Z pořadu tak vypadla třeba Božena Němcová s Karlem Havlíčkem Borovským. Teď půjde konečně celý.