Herečka Taťjana Medvecká: Komedie mě vždycky bavily

V Návštěvě na zabití hraje roli excentrické Američanky Elsy, která přijede navštívit manželský pár Petra a Debbie, s nímž se seznámila na výletní lodi. V inscenaci režiséra Pavla Kheka vystupuje i v rámci Hvězdného léta pod žižkovskou věží.

Přijala jste nabídku na hostování proto, že jde o komedii? Na své domovské scéně v Národním divadle si jich moc nezahrajete.

Je to tak. Komedie mě vždycky bavily a tahle je navíc velmi dobře napsaná, zvláště má Elsa. Je to ten typ postavy, která, jak říkával režisér Miroslav Macháček, takzvaně slízává smetanu za kolegy, kteří na jevišti sice odpracují daleko víc, ale ona má prostě efektněji vystavěné situace.

Kromě toho mě od prvního přečtení textu zaujalo téma téhle komedie, spojené s postavou Elsy. Po konci každého představení si říkám, že by mě bavilo poslouchat diváky, jestli si na odchodu povídají, co to vlastně bylo za babu, jestli je mrcha, anebo ne.

A je Elsa mrcha?

To je právě otázka. Je těžké o tom mluvit a neprozradit pointu postavy i hry, ale snad můžu říct, že Elsa má podivnou minulost, kterou si Debbie zjistí za pomoci Googlu. A že to, co objeví, ji značně znepokojí. Elsa v každém případě rodinu manipuluje a je otázka, jakým směrem.

Mým cílem bylo ukázat skrze její jednání tu nejpříznivější tvář manipulace, jaká existuje a jakou lidi zbaští, aniž tuší, že žerou hada. A čím déle se podaří udržet přesvědčení, že tahle paní přece nemůže dělat něco nepatřičného, tím lépe.

Otázka je i to, jestli Elsa opravdu něco nepatřičného spáchala. Debbie čerpá své informace z internetu…

No právě. A její syn Alex jí říká: Mami, přece nemůžeš věřit všemu, co je na webu. A pojmenovává tím další téma téhle hry, jestli má člověk věřit tomu, co se o druhém dozví, anebo dát na svůj instinkt.

My jsme se s panem režisérem Khekem rozhodli ukázat Elsu jako poměrně sympatickou bytost, která vnese do rodiny hodně pozitivní síly. A i když to vzhledem k její minulosti může znít jako černý humor, opravdu se snaží dělat svět lepším. Jen má k tomu své metody.

Elsa je nesnesitelná i okouzlující zároveň. Jak se hraje nesnesitelná ženská?

Moc dobře. Je to šťavnatá a uvěřitelná figura, má skvěle napsané slovní gagy a pointy. Jako herečka musím říct, že s takovou postavou se člověk hned tak nepotká. A když jsem říkala, že komedie hraju ráda, musím dodat i to, že jsem odmítla hrát v dosti komediích, které mi přišly hodně nekomediální a s nimiž bych si, na rozdíl od Muffatovy hry, nevěděla rady.

Jaký typ humoru je vám blízký?

Chytrý. Vždycky jsem milovala Monty Pythony a jejich humor. Myšlenka, že dnes by něco podobného už nemohlo vzniknout, mě trápí, protože na Monty Pythonech byl znát intelekt a rozhled tvůrců, kteří si dokázali dělat legraci z velkého množství věcí. Milovala jsem je pro jejich otevřenost i nekorektnost.

Stejně tak miluju i britské herce, kteří dokážou hrát velmi úsporně a neztrácejí čas. Mají velkou oporu v lakoničnosti angličtiny, která dokáže vyjádřit pár slovy to, na co my potřebujeme několik vět. Myslím, že i proto se angličtina stala světovým jazykem.

Muffatova komedie je i o korektnosti a hranicích tolerance.

Jistě. A je to právě ona proslulá britská korektnost, kdy se lidé hlídají, aby neřekli, co si opravdu myslí, a už vůbec ne něco, co by se mohlo dotknout ostatních. Proto se Debbie a Peter nedokážou zbavit Elsy, ačkoli ona sama jim třikrát dává možnost, aby tak učinili. Jenže oni toho při své korektnosti nevyužijí.

Potkala jste někoho, koho jste při své slušnosti neuměla vykázat do příslušných mezí?

Napadají mě někteří novináři. Promiňte, ale mám čerstvou negativní zkušenost. A navzdory tomu se stejně nakonec vždycky nechám ukecat. A pak si jen nadávám, že jsem nedokázala odmítnout.

Jenže, co naše generace věděla o asertivitě? Byli jsme naučení respektovat autority, maminka a pan režisér mají vždycky pravdu. Mladší už se dovedou ozvat, říct svůj názor, a mně se to na nich líbí.

Máte nějakou vysněnou roli, třeba právě z oblasti komedie?

Já to tak nikdy neměla. Jedinou rolí, po které jsem opravdu toužila, byla Nina Zarečná v Čechovově Rackovi, lákala mě na ní ta posedlost divadlem. A štvala mě postava herečky Arkadiny. Ninu jsem si nikdy nezahrála, zato Arkadinu jsem hrála několik let. Ale našla jsem si k ní cestu.

Co se týče komedií, nemám tak velký přehled, abych mohla po něčem toužit. Takže když přijde nabídka na roli, jakou je Elsa, jsem za ni vděčná.

Jakou máte zkušenost s letními scénami?

Před více než dvaceti lety jsem hrála v režii Borise Rösnera Lady Macbeth v Shakespearově Macbethovi na Pražském hradě. Mám zkušenost i ze scény na hradčanském Novém Světě, kde jsem hrála v inscenaci Letního Ungeltu. A když jsem ještě vystupovala s monodramatem Poprvé vdaná, také jsem ho občas hrávala venku.

Nikdy nezapomenu na představení na pouti v Hustopečích u Brna, kdy jsem se na jevišti rvala se zvuky z nedalekého kolotoče, opékání buřtů a živou muzikou. To na kryté scéně pod žižkovskou věží jistě nehrozí, ale stejně z ní mám respekt a doufám, že se nám podaří navázat stejně intenzivní kontakt s diváky, jaký zažíváme v Kalichu.