Herečka Sára Korbelová: Nebylo pro mě lehké říct si o pomoc

Ano, stále. Loni jsem dostala roli v novém seriálu Sex O’Clock, který od března poběží na internetové platformě Voyo. Natáčel se od srpna do konce října ve Zlíně. Jakmile jsem zjistila, že v něm budu hrát, věděla jsem, že s tím škola nepůjde dohromady.

Určitě se chci někdy na nějakou vysokou vrátit. Na rozdíl třeba od medicíny nebo práv ji v herectví nepotřebuji k tomu, abych mohla dál pracovat. Školu vnímám jako možnost vzdělat se v něčem, co naopak tolik neznám. Ale ke spokojenému životu vysoká škola potřeba není.

Určitě, vzhledem k tomu, že to zasáhlo všechny tři sourozence. Je zvláštní, že nám herectví nikdo nijak nepodsouval, ale stejně jsme si k němu s bráchy našli cestu. Každý po vlastní ose. Moc nás to baví. Akorát je škoda, že se dědeček dožil jen našich začátků, zemřel totiž na konci roku 2018. Věřím, že by na nás byl hrdý.

(Přemýšlí) Možná ho mám nejradši ve Slunce, seno, jahody, kde hrál v páru, který si jde do vesnice koupit statek a bloudí lesem, kde straší. Pak s ním mám hodně spojené Tři mušketýry, protože jsem od něho jako malá dostala scénář. Točili je ještě před tím, než jsem se narodila.

Když mají v nějaké inscenaci hrát děti, vybere je na základě castingu Veronika Duchková, která působí v divadle jako hlavní šéfka dětského oddělení. Pak přicházím na scénu já, kdy s nimi opakuji text, trávím zkoušky a vlastně tlumočím do dětské mluvy, co po nich režisér chce.

Vysvětlím jim, co mají dělat, a pak to s nimi zkouším i v šatně. Celou dobu děti hlídáme, kdyby se cokoliv stalo, jsme tam pro ně. Dohlížíme třeba i na to, aby najednou nechtěly na záchod, když mají jít na jeviště.

Prošla jsem castingem. Ale bála jsem se, že tu roli nedostanu. Odjížděla jsem zrovna na školu v přírodě, takže na casting jsem dorazila v teplákách a s krosnou na zádech, abych pak rovnou odjela na autobusové nádraží. Všechny ostatní holky tam byly načančané, krásně upravené, s kabelkami. Připadala jsem si úplně mimo.

Pak jsem se dověděla, že Volákovi, rodina mojí postavy Kristýny, jsou z Jihlavy, kam jsem jela na tu školu v přírodě. Vzala jsem to jako dobré znamení. A vyšlo to!

Fantasticky! Sex O’Clock režíroval Jan Bártek, se kterým se znám z Lásky v čase korony, a Karolína Zalabáková, scénář napsal Matěj Randár. Jsou úžasní a skvěle se s nimi pracovalo. Za tři měsíce, co se seriál točil, nevznikla ani jedna ponorka. Vlastně jsme si s herci a štábem vytvořili takovou rodinu, ve které vládla příjemná atmosféra.

Role Emy znamenala velkou výzvu, myslím si, že některým divačkám může být hodně blízká. Zajímá se o ekologii, nosí japonský street style, dělá atletiku a má velké tajemství. Taky poslouchá K-pop, jako já. Je to něčím nové, jiné.

V Česku se něco takového nenatočilo v tom směru, jak otevřeně se mluví o sexualitě, sexu, vztazích, o věcech spojených s dospíváním. Všechno je v seriálu ukázané, takže to člověk může reálně prožívat s postavami.

Všichni jsme se shodli na tom, že bylo absolutně skvělé mít koordinátorku intimity, což je v zahraničí standardem, u nás zatím ne. Před natáčením jsme my dospívající měli workshop, abychom si na sebe navykli, při intimních scénách se cítili v pohodě, respektovali se. I štáb byl dobře připravený. Všichni to brali profesionálně, s respektem, fungovalo to úžasně.

Rozhodně! Jsem velkou fanynkou seriálu Zaklínač, dlouho jsem si chtěla zahrát v něčem takovém. A přišla tahle nabídka. Kouzelné kostýmy, mohli jsme čarovat, natáčelo se na zámcích a v kulisách na Barrandově. Hraju alchymistku Lóru, co ovládá magii runy života. Lóra je velká fanynka prince Jana, kterého hraje Marek Lambora, s ním jsem se už znala z Divadla na Vinohradech, takže to bylo fajn.

Zatím naštěstí ne, ťukám to a doufám, že to tak bude pokračovat. Teď točím Ulici a v Divadle na Vinohradech zkoušíme novou hru Danny Smiřický (Příběhy inženýra lidských duší) podle předlohy Josefa Škvoreckého, která bude mít premiéru 27. ledna. Má pěknou hudbu, tancování.

Jo, jo, jeden z mých dalších snů je zúčastnit se soutěže StarDance, kterou odmala sleduji. Ráda tančím, věnovala jsem se nějakou dobu i společenským tancům, krátce i baletu. Tanec je moje oblíbené hobby.

Ještě se vraťme k Ulici. Je patrné, že se Kristýna po rozchodu s přítelem hledá a teď se jí do života vloží i psychoterapeutka. Ocitla jste se někdy v podobně svízelné situaci „na sesypání“?

Ano, mezi čtrnácti a šestnácti jsem si prošla nějakými psychickými problémy a ještě mě občas trápí úzkosti. Ale rozhodně je už umím mnohem lépe zvládat a pomohlo mi i chodit na terapie a trochu změnit přístup, s jakým věci beru.

Když mi to tehdy začalo, uzavřela jsem se do sebe a nikomu to neříkala. Připadala jsem si hrozně. Jak jsem se nikomu nesvěřovala, a tedy to ani neřešila s odborníkem, začalo se to zhoršovat. Došlo to do bodu, kdy jsem dostala šílený stav úzkosti, který trval téměř tři dny v kuse. Něco hrozného. Tehdy mi přítel řekl, že to doma musím říct, nebo to udělá on.

Šla jsem s tím tedy ven a mamka mi pomohla najít psycholožku. Nebylo pro mě lehké, říct si o pomoc. A přijmout ji.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo na Vinohradech