Článek
Svou hereckou kariéru začínala v Ostravě, kde vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři. Komediální i vážné postavy si zahrála ve Východočeském divadle v Pardubicích i v pražském Divadle na Vinohradech.
Dnes není ve stálém angažmá a diváci ji mohou vidět v Praze v Divadle Ungelt, ve Studiu DVA, Komorním Kalichu či Vršovickém divadle Mana. Také v televizních seriálech Případy 1. oddělení, Zlatá labuť či Matematika zločinu.
Které Shakespearovy postavy jste si už zahrála?
Ještě na škole to byl Puk ve Snu noci svatojánské, v Pardubicích pak Julie a Jessika v Kupci benátském. A na Letních shakespearovských slavnostech Bianka ve Zkrocení zlé ženy, kde Kateřinu ztvárnila Tatiana Vilhelmová a Petruchia Roman Zach, který hraje i v naší inscenaci. K Shakespearovi cítím velkou pokoru a moc ráda se k němu vracím.
Proč jste přijala nabídku na Rosalindu?
Jsem už léta na volné noze. Hraju na řadě scén a mám krásné role. Jsou to ale příležitosti převážně v současných hrách. Rosalinda je návratem ke klasice i velkému jevišti. Komedii Jak se vám líbí jsem moc neznala, protože se hraje poměrně málo, a objevovala jsem si ji až během zkoušení. Překvapilo mě, do jaké míry mluví i k nám dnes.
K těm důvodům patří i herecká parta, v níž s některými kolegy jsem už hrála, ale s jinými jsem se potkala poprvé.
Je pro vás partnerství na jevišti důležité?
Určitě. Měla jsem štěstí, že jsem se na jevišti potkávala se silnými partnery. Mám ráda, když od nich mohu nasát atmosféru a inspiraci a předávat ji dál. Jenže v případě této hry musím být tím silným partnerem já. Rosalinda je akční hrdinka, která utváří osudy i dalších postav. To je pro mě do jisté míry nové a náročné, ale zároveň i krásné.
Překladatel Martin Hilský říká, že Rosalinda je jednou z nejlepších Shakespearových postav a v jeho díle otevírá řadu silných hrdinek. Jak ji vidíte vy?
Určitě je to silná osobnost. Musí snášet život na znepřáteleném dvoře, kde její strýc uzmul vládu jejímu otci a kde ji drží jen proto, aby dělala společnost sestřence Célii.
Ale ona si ví rady i v Ardenském lese, kam přichází v mužském převleku za Ganyméda, už zamilovaná do Orlanda. Je pohotová v akci i vyjadřování. Zatímco Orlandova zamilovanost jeho výřečnost oslabí, Rosalinda srší vtipem, hravostí a smyslem pro vytříbený jazyk.
Převlek za chlapce bývá pro herečku vděčný, zvláště když je to chlapec hrající si opět na dívku. Za Shakespeara navíc ženské role hráli muži. Užíváte si tuto situaci?
Určitě. Rosalinda popře převlekem svou ženskou identitu paradoxně krátce poté, co se zamiluje do Orlanda. V Ardenském lese už vystupuje jako Ganyméd a mě moc bavilo hledat momenty, kdy se chová jako muž a kdy jako žena. Ona by vlastně byla docela ráda, kdyby ji Orlando v tom mužském přestrojení odhalil a poznal v ní svou skutečnou Rosalindu.
Jak se jako herečka vyrovnáváte s hraním mužské role?
S režisérem Jakubem Nvotou jsme na její chlapáctví nijak zvlášť netlačili, nemusí se chovat pořád jen humpolácky a mluvit mužským hlasem, to by vedlo jen k levnému komickému účinku. Hledali jsme spíš to, co je za tím převlekem, snažili jsme se budovat její mužskou identitu zevnitř. To je sice těžší, ale herecky vděčnější. A nemělo by to ztratit lehkost.
Ganyméd je vlastně takový venkovský floutek. A Rosalinda jako Ganyméd musí neustále hledat cosi, co k němu, respektive k ní i v mužském šatu Orlanda přitahuje, aby s ní byl ochoten tu hru hrát.
Zmínila jste aktuálnost této Shakespearovy komedie. V čem ji vidíte?
Na zkouškách jsme mluvili hodně o tom, čím je pro nás Ardenský les. Je to prostor, v němž se cítíme svobodní a ve kterém čerpáme sílu. Řada lidí dnes utíká z města na venkov, alespoň na víkend. Ale často ani tam nedokážou odpočívat a hledat cestu sami k sobě. A právě tohle je jedním z podstatných témat hry.
V Ardenském lese se potkávají lidé s různým vztahem k tomuto prostředí i s různou délkou pobytu v něm. Někteří jsou připravení vnímat jeho očistnou sílu, jiní méně. Pro Rosalindu i Célii je to nové prostředí, ve kterém se učí pohybovat. A šašek, který je provází, dává hned svou první větou najevo znechucení z toho, kde se to ocitl. Přesto i on tu nachází svou Audrey a spojují se dva světy, které, jak se zdá, k sobě vůbec nepatří.
Baví mě i práce s časem, který v Ardenském lese běží úplně jinak. Ta hra má v sobě hodně divadelnosti. Věřím, že ji pocítí i diváci.