Článek
Sport vás přivedl k nápadu přihlásit se do castingové agentury. Kolik vám tehdy bylo?
Na gymnastiku jsem začala chodit přibližně v sedmi letech. Brzy jsem si tam udělala plno kamarádek a některé z nich už měly zkušenosti s natáčením v reklamách, ve filmech. Ale hlavně jedna z nich, Kačka Kalendová, mladší sestra mé dobré kamarádky, hrála v Ordinaci v růžové zahradě, kde je až do teď.
Jí a její ségře Aničce vděčím za to, že jsem se k filmu dostala. Tenkrát jsem si řekla, že to je hustý a že bych to taky chtěla zkusit. Táta se trošku porozhlédl po internetu a našel castingové agentury, do kterých bych se mohla přihlásit.
Začínala jste natáčením reklam. Vybavíte si tu nejzajímavější?
Začala jsem chodit na castingy, ale asi rok nic nevycházelo. A pak, myslím, že mi bylo osm, se konal casting na reklamu pro Air France, kde hledali malé baletky a holčičky fyzicky zdatnější, což pro mě bylo jako dělané. Proces castingu měl několik kol a ve finále mě vybrali společně s dalšími třinácti holčičkami.
V reklamě jsme se na houpačce houpaly převlečené za baletky v obrovské maketě kokpitu letadla. Natáčení bylo dost zajímavé, ale i náročné, protože jsme se čtyři hodiny houpaly přikurtované, abychom nespadly.
Vraťme se ke sportu. Odmala jste se věnovala moderní gymnastice, v osmi letech se stáváte přebornicí Prahy v jednotlivcích, za tři roky vicemistryní České republiky. Šlo o přání rodičů?
Jsem rodičům moc vděčná, že mě nikdy do ničeho nenutili a ve všem mě podporovali. Na gymnastiku bych nezačala chodit, kdyby nebylo mojí sestry, která o tom snila. A když už to chtěla ségra, tak si máma řekla, že přihlásí i mě, abychom měly společný rozvrh a nebyly rozlítané každá jinde.
Velkou roli sehrála moje první trenérka Jana Moers Veselá, která ve mně vzbudila lásku ke gymnastice a dala mi vynikající základ. Ve finále jsem u gymnastiky vydržela mnohem déle než sestra. Přebornicí Prahy jsem se stala asi v osmi a šlo o moje druhé závody. Tehdy mi to bylo nějak jedno, protože jsem teprve se závoděním začínala a nebrala nic vážně. A vicemistryněmi ČR jsme se staly s holkami společně dvakrát ve společných sestavách a pak ještě dvakrát získaly bronzové medaile.
V seriálu Ulice s mladším bratrem. Ve skutečnosti má o dva roky a dva dny starší sestru Johanu.
Co vám sport dal?
Určitě řád a disciplínu. Hned po škole jsem chodila do haly, rychle se převlékla, rozbalila s holkami koberce, pak až hodinu a půl trvala rozcvička, poté trénování sestav a další aktivity, co se provádějí na tréninku moderní gymnastiky. Nakonec všechno uklidit, jít domů, rychle udělat věci do školy, najíst se, umýt a spát a tak pořád dokola.
Gymnastika mi samozřejmě pomohla i po fyzické stránce, občas jsme dokázaly dohnat těla k extrému, naučily jsme se s nimi dobře pracovat. Dala mi plno sociálních vazeb. Naučila jsem se i principy společenského fungování, kdy na vrcholu naší „hierarchie“ byli trenéři a my musely poslouchat a plnit úkoly pro trénink nebo sezonu. Také mě naučila umět selhávat, ať už kvůli nepovedenému závodu, nebo když dělám něco posté a pořád to nejde.
Ač v té době sportovně záříte na špičce, zúčastnila jste se castingu na hlavní dětskou roli v celovečerním filmu Polednice (2015). Byla za tím touha stát se herečkou?
A kdo by nechtěl v deseti být hercem nebo hrát ve filmu? I když pro mě znamenalo hodně hrát v jakékoliv reklamě, film byl úplně jiná meta. Zrovna s Polednicí to bylo tak, že jsem šla původně na casting na reklamu, což nevyšlo, protože se klient nakonec rozhodl, že chce obsadit chlapečka a ne holčičku. Ale všimli si mě tvůrci filmu a pozvali mě na casting pro roli Anetky.
Prý jste si po celou dobu natáčení psala a malovala deník. Listujete si jím občas?
Ano, občas jím prolistuju, což mi teď připomíná, že jsem to dlouho neudělala. Většinou na něj narazím při velkém úklidu a ráda se do něj začtu.
Co bylo při filmování nejnáročnější?
Určitě se mi vybaví vedro. Já ho celkově špatně snáším a tehdy to léto bylo hodně horké a suché, kolikrát teploměr naměřil teploty blížící se ke čtyřiceti stupňům. A já se nemohla vůbec namočit, abych neměla mokré vlasy a nezkazila si make-up.
Měla jsem štěstí, že se o mě starala úžasná kid koučka Helča Poláková. Přicházela na způsoby, jak mě ochladit, třeba košilí namočenou do studené vody.
Máte za sebou role v několika filmech. Která patří k těm nejoblíbenějším?
Nedá se říct, že bych měla nejoblíbenější, protože na všechny ráda vzpomínám. Možná některé vyčnívají víc. Třeba role ve filmu Stockholmský syndrom, kde mi tatínka hrál David Švehlík. Měla hloubku, poutavý děj, bylo zajímavé s postavou pracovat. Taky jsem měla nalíčenou obrovskou jizvu přes celý krk a moc se mi líbil čas strávený v maskérně s úžasnými maskéry.
Další role, která mě moc bavila, byla pro internetový seriál Skvrna, v něm šlo o to, že na světě zůstaly jenom děti a snaží se přežít. Hrála jsem zdravotní sestřičku a natáčelo se to v bunkru kousek od Thomayerovy nemocnice.
Karolína Lipowská
Pravidelně vás vídáme jako Anežku v seriálu Ulice. Po zkušenostech z jiných seriálů jste už asi věděla, do čeho jdete. Bylo to přesto v něčem jiné?
Tím, že Ulice je snad jediný seriál v české historii vysílaný pětkrát týdně, už sedmnáctým rokem, tak je jasné, že proces výroby je velmi rychlý. Stejně mě překvapilo, jak moc a jak často se musí natáčet. Smekám klobouk, jak tvůrci zvládají dát vše dohromady. Zvlášť v dnešní době, kdy kdokoliv může vypadnout kvůli karanténě nebo nemoci.
Ponurá detektivka z okolí Kadaně
Seriálová Anežka neprožívá nejlepší období. Zradila ji kamarádka, zamilovala se do spolužáka, co o ni nestál, teď měla nepříjemnost na lyžáku. Jak byste si poradila s takovými lapáliemi vy?
Upřímně nevím. Nikdy jsem v podobné situaci nebyla, takže těžko posoudím, co bych dělala. Ani si nedokážu představit, že bych se do takové situace dostala. Myslím si, že se s tím Anežka popasovala dobře, dokázala odpálkovat různé narážky povzneseným způsobem.
Anežka má dva sourozence, vy o dva roky starší sestru. Co dělá a jak spolu vycházíte?
Mám sestru Johanu, která je o dva roky a dva dny starší než já. Lepší ségru bych mít nemohla. Máme fakt skvělý vztah a přijde mi, že čím jsme starší, tak lepší. Právě je v maturitním ročníku na umělecké škole, takže má spoustu práce. Navíc ji bohužel doma moc často nevídám, protože už bydlí u přítele.
Může se vám hodit na Zboží.cz: