Článek
Jak jste se s Petrem Skoumalem seznámili?
Potkávali jsme se už před revolucí v dnešním pražském Švandově divadle. Původně to bylo Realistické divadlo, později Labyrint. Petr tam dělal hudbu k mnoha inscenacím a my tam před revolucí hráli často zakazované představení Respublika. Hudebně ho provázel.
Nikdy se ale nevědělo, jestli proběhne, protože mezi hosty v sále byli i lidé pro režim nepřijatelní a policie to bedlivě hlídala. Vždycky po představení tam však byla krásná atmosféra. Sblížila nás i skvělá nálada, která v tom divadle v revolučních dobách byla.
Na vaší svatbě byla spousta osobností sametové revoluce a kultury. Jaká ta svatba byla?
S Petrem jsme spolu už nějaký čas bydleli a naši kamarádi i různí spolupracovníci Václava Havla začali říkat, že bychom se už snad mohli vzít. Tu svatbu nám nakonec v podstatě zařídili Ladislav Kantor a další lidé kolem pana prezidenta. Konala se na zámečku v Roztokách u Prahy a našimi svědky byli Leoš Suchařípa a Pavel Šrut.
Oba si ale spletli hodinu začátku obřadu. Přijeli dřív, takže když se začalo oddávat, už trochu opilý pan Suchařípa pořád chtěl, aby to oddávající zkrátil. Nakonec to trvalo asi tři čtyři minuty. Byla to ta nejkratší a nejkrásnější svatba.
Jakou roli ve vašem životě hrála politika?
Dost velkou. Byli jsme oba podobně zaměření, tedy proti komoušům. Po revoluci pak chtěl Petr napravovat společnost bez ohledu na to, kdo je u moci. Otevřeně říkal, jak věci vidí, a svou pravdu nutil i kamarádům.
Petr Skoumal
Dělal to velmi nepokrytě, dokonce mě to občas rozčilovalo, protože jsem si myslela, že by mohl být trochu kulantnější. Dnes to oceňuji, má za to můj obdiv, protože říkal, o čem byl přesvědčen, a neustoupil od toho. Myslím si, že poslední léta v politice by nesl těžce.
Měl kvůli své otevřenosti nepřátele?
Naši kamarádi to brali. Znali ho a zvykli si na to. Petr ale někdy říkal své pravdy hned po představeních či koncertech, což nebyla doba, kdy by se o tom chtěli všichni bavit. Občas se za to na něj někdo zlobil. Vždycky se to ale přehnalo a mávlo se nad tím rukou, protože ti lidé znali Petrovu povahu. Navíc mu byli někteří později vděční, protože časem došli k témuž názoru. Nepotřebovali ho jen slyšet hned a tak natvrdo, jako to říkal Petr.
Uvažoval někdy o tom, že by vstoupil do politiky?
Ne. Po revoluci si v televizi vyzkoušel moderování nějakých politických diskusí, ale to bylo maximum, co chtěl v politice dělat. Nikdy neplánoval vstupovat do žádné strany.
Jeho odchod z tohoto světa byl poměrně rychlý. Co se v roce 2014 přesně stalo?
Druhého září měl koncert a za tři neděle zemřel. Předtím začal zapomínat texty, ale na pódiu si z toho dokázal udělat legraci. Koncert v září v Malostranské besedě v Praze byl ale už dost tristní, texty zapomínal hodně a neměl ten den ani chuť na pivo nebo panáka. V té době začal hubnout a lékaři zjistili, že má rakovinu skoro všude. Týden poté usnul a už se neprobudil.
Jak na něj vzpomínáte jako na hudebníka?
Podle mě byl úžasný a geniální. Uvědomuji si, že mnohé písničky, které složil, a řada jich vznikla v komunistické éře, jsou přenosné i do dnešní doby.
Vzhledem ke svému klasickému hudebnímu vzdělání miloval vážnou hudbu a mě vždycky těšilo, když jsem přišla v noci po představení z divadla domů, on seděl u klavíru a hrál Haydna, Chopina a další klasiky. Byly to nezapomenutelné chvíle. Seděli jsme, popíjeli víno a on hrál.
Herečka Ilona Svobodová
Skládal písně pro dospělé i děti. Jak od sebe jejich tvorbu odlišoval?
Myslím si, že je neodlišoval. Proto berou jeho dětské písničky i dospělí a písně pro dospělé i děti. Ani jeden z nás neměl rád to, když se lidé v komunikaci s malými dětmi pitvořili. Petr děti miloval a ony milovaly jeho, a když s nimi mluvil, tak to dělal tak, jako by hovořil s kamarády. Své dětské písničky dával obvykle nejdříve poslechnout mně a potom je testoval na našich dětech a dětech přátel a kolegů.
Mnozí z nás na různých nahrávkách zpíváme. Vzpomínám si, jak po mně chtěl, abych mu zpívala druhý hlas. Absolvovala jsem sice hudebně-dramatické oddělení na konzervatoři, ale nejsem vyloženě zpěvačka. A Petr měl absolutní sluch, takže mě při natáčení vždycky dost trápil.
Byly to vlastně jediné chvíle, kdy jsme se hádali a někdy i bezmála rozváděli. Dnes už na to samozřejmě vzpomínám s úsměvem a láskou. Je nicméně pravda, že na spolupracovníky byl dost náročný.
Napsal nějakou píseň pro vás?
Myslím si, že se to týká písničky Narodíme se jen jednou. Je smutná a v textu se zpívá: Až budu obývat jednou pod kamením lože, dej ať tam ležíme spolu, pane Bože.