Článek
Nejnověji na filmové diváky zapůsobí jako starostka v dramatu Oběť, které se utká o jednu z cen právě probíhajícího festivalu v Benátkách.
Vím, že jste ráda, když vás diváci posuzují podle herecké práce, a ne podle soukromí. Čím byste nás chtěla upoutat, jakou aktuální rolí?
Na jaře měla premiéru inscenace Kočka na rozpálené plechové střeše v pražském Činoherním klubu. Hraji postavu Mae, matku pěti dětí a ženu jednoho z bratrů bohatého plantážníka. Má své hodnoty, a to je především rodina, pro kterou hodlá udělat vše. Mám ji ráda, protože jde o nejednoznačnou osobnost.
V září půjde v kinech Slovo, v němž mám menší, ale výraznou roli. Tento film režisérky Beaty Parkanové získal letos na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary Cenu za režii, takže se diváci mají na co těšit.
V americkém filmu Kočka na rozpálené plechové střeše (1958) hrála Mae, zištnou švagrovou hlavní postavy, Madeleine Sherwoodovou. Do jaké míry se může herec oprostit od slavného filmu?
Myslím si, že úplně, protože každý jsme jiný. I práce s režisérem a celým kolektivem mění výklad a pohled na ztvárnění postavy, takže asi nikdo z nás nebyl ovlivněn touto filmovou předlohou. Žádnou podobnost jsme nehledali, možná i proto, že film byl natočen podle původní divadelní hry a její text je trochu odlišný od filmového scénáře.
Pražský Činoherní klub patří ke komorním scénám, herci jsou divákům doslova na dosah. Vyhovuje vám taková intimnější atmosféra?
Určitě, mám ji ráda. Komornější prostor dovoluje větší pestrost a jemnější prostředky v hereckém projevu. Na jevišti Národního divadla jsem zatím nestála, ale troufám si říct, že v tom je asi rozdíl. Ovšem, přestože mi vyhovuje blízkost diváka, mám dobrou zkušenost i s větším prostorem například ve Studiu Hrdinů nebo v současné době v Divadle pod Palmovkou.
V krimi-seriálu Specialisté coby soudní lékařka a koronerka Iva Malinková, které kolegové přezdívají Malina.
Vraťme se ještě k jednomu tématu, které přináší zmíněné americké drama, a sice ke lži. V Kočce lže rodina umírajícímu otci o jeho stavu. V novém filmu Oběť, v němž hrajete, lže syn mámě, že se stal obětí napadení. Co si myslíte o takzvané milosrdné lži?
To je složité téma. Záleží na tom, o čem a komu se milosrdně lže. Syn zalže matce, protože si myslí, že je správné, aby nebyl viníkem. Nechce přiznat, že šlo o jeho chybu. Jde o milosrdnou lež mámě, aby se netrápila, aby neměla starost. U nemocných lidí už je to úplně na hraně.
Každý bývá zastáncem něčeho jiného. Někomu přijde vhod milosrdná lež, jiný chce slyšet vždycky pravdu. Já jsem spíš zastánkyní toho, vědět pravdu. Člověk se může pak nějak zařídit a nežít v iluzi.
Napínavé slovensko-česko-německé drama Oběť vyobrazuje život ukrajinské menšiny u nás a bylo natočeno ještě před vypuknutím válečného konfliktu. Máte v něm roli starostky. Co musí řešit?
Celý příběh se odehrává na malém městě, kde matka samoživitelka z Ukrajiny žije se svým čtrnáctiletým synem už delší dobu, ovšem bez českých víz. Aby si vyřídila dokumenty, odjede na Ukrajinu a syna nechá v Česku. Ten potom tvrdí, že ho v době matčiny nepřítomnosti napadli Romové.
Starostka mu věří, chce především zajistit bezpečí ve městě, pomáhá i jeho matce, aby získala vízum, měla slušné bydlení. Dělá to z nejlepšího přesvědčení, protože neví to, co se pak ukáže.
Oběť režiséra Michala Blaška soutěží v těchto dnech na nejstarším filmovém festivalu v Benátkách, kde je uváděna v sekci Horizonty. Kdo vám roli nabídl?
Přímo Michal. Potkali jsme se už předtím na jiném natáčení. Takže měl o obsazení asi jasno a já mám velkou radost, že mi roli svěřil. Úžasně se mi s ním pracovalo, je talentovaný, vnímavý, lidsky milý, je to osobnost. Komplexní režisér, připravený, pracovitý, přesný. Ví, co chce filmem říct, a dává mu vše, co má dobrý film mít.
Televizní diváci vás mají už pár let spojenou s krimi seriálem Specialisté. V něm jste za soudní lékařku a koronerku Ivu Malinkovou. Dostala jste se díky této roli na skutečnou pitevnu?
Jistě, ale už tam bohužel nenatáčíme, před dvěma roky pro nás natáčení kvůli koronavirové pandemii skončilo. Bylo to v Krči v Thomayerově nemocnici. Šlo o zajímavou autentickou zkušenost, kdy si člověk časem zvykne na ponuré chodby, mrazáky a specifický zápach. Teď máme třetím rokem postavený ateliér. Myslím si, že se architektům podařilo udělat věrohodnou studiovou pitevnu, takže pro diváka je zážitek stejně působivý.
Vy máte se zdravotnictvím zkušenosti, absolvovala jste střední zdravotnickou školu a pracovala jako sestřička na ORL. Nepřepadal vás během lockdownu pocit, že je třeba zdravotníkům pomoci?
Já se i zaregistrovala do iniciativy Sestry v záloze. Nakonec to nedopadlo, začali jsme zase zkoušet. Ale když tahle iniciativa vznikla a chybělo spoustu zdravotníků, bylo pro mě samozřejmostí se přihlásit.
Gabriela Míčová
Čím to, že se zdravotní sestra pustí do studia herectví?
(směje se) Náhodou. Na střední škole jsem chodila do divadla, okouzlilo mě jedno představení Divadla Husa na provázku. Nevím, kde se ve mně pak vzala ta představa, že já sama můžu na jevišti stát a hrát, ale šla jsem do toho a úplně mi to změnilo život. Prostě mě osud zavál k divadlu a na DAMU.
Asi šlo o správné rozhodnutí, když máte na kontě Cenu Thálie, Cenu české filmové kritiky i Českého lva… Kterého ocenění si považujete nejvíc?
Všechna jsou pro mě stejně důležitá. Získala jsem je za roli Romi v divadelní hře Odpad, město, smrt v režii Dušana Pařízka a pak za stejnou postavu ve stejnojmenném filmu Jana Hřebejka.
Vím, že patříte ke zdatným plavkyním. Letní měsíce nám umožňují plavání v přírodě, i když v posledních letech mám pocit, že čisté vody ubývá. Užila jste si letos tuto vášeň?
Taky jste plavkyně? Pak umíte ocenit, o jaký jde zážitek, víte, co znamená plavat ve volné vodě uprostřed přírody. Bohužel, skutečně čistá voda je vzácností.
Plavání vždy zahajuji o Velikonocích v našem vesnickém rybníku. A je mi jedno, kolik stupňů voda má, nejsem sice otužilkyně, ale prostě do ní vlezu. Letos jsem si užila plavání v moři, v alpských jezerech, ve Vltavě, v kamenném lomu i v našem rybníku. Vlastně si místa svých dovolených a pobytů vybírám podle toho, kde je voda.