Článek
Snila jste už od mládí o povolání herečky?
Umění mě bavilo už od útlého věku, hlavně hra na klavír, recitace, malování i ochotnické divadlo. Rodičům doma v Krnově to nevadilo, podporovali mě, ale asi si stejně mysleli, že z toho vyrostu a zvolím si takzvaně solidní povolání. Na gymnáziu jsem dost koketovala s biologií, ale zřejmě to nebyla tak velká láska jako divadlo.
Co tedy rozhodlo ve prospěch herectví?
Čas, protože zkoušky na DAMU se dělají první. Přijali mě dříve, než jsem měla maturitu, a bylo vymalováno.
Bylo pro vás studium na DAMU zásadním zlomem?
Určitě, přijela jsem do velkého města a začala dělat divadlo, které mě pohltilo. Učili mě Jana Hlaváčová a Ladislav Mrkvička. Navíc náš ročník hostoval v malých rolích v představení Cyrano z Bergeraku, které hráli v Národním divadle. Účinkování tam rozhodně byla velká škola. Na druhou stranu mi ten prostor připadal vždycky tak nějak anonymní.
Po absolvování DAMU jste nastoupila do divadla?
Spíš do divadel. Hrála jsem v Praze v Divadle pod Palmovkou v muzikálu Chicago. To byla nová zkušenost, protože chtěli, abych víc tančila a zpívala. Prázdniny jsem trávila na Letních shakespearovských slavnostech ve hře Jindřich IV. V pardubickém divadle mi nabídli roli v Charleyho tetě. Pak přišlo i paralelní hostování v plzeňské činohře i muzikálu.
Dává vám hostování více svobody než pevné angažmá?
U mne platí, že čím větší nejistota, tím větší kreativita. Udržuje mě v tom, abych byla aktivní a makala na sobě. Navíc mohu dělat jen to, co chci, a nikdo mě nenutí k tomu, s čím nejsem ztotožněná. Žiju ze dne na den a je to super. Děsí mě stereotyp a vyhoření.
Lze se divadlem na volné noze uživit?
Neměla jsem dost dlouho práci. Člověk samozřejmě dostane strach z budoucnosti, přijdou deprese a ptá se, jestli si zvolil správnou cestu. Ale i když mi prakticky vymizelo divadlo, tak začaly naštěstí přicházet nabídky na filmování.
Pomohly vám v kariéře?
Mně hlavně pomohl režisér Ivan Pokorný. Dal mi šanci zahrát si hned po škole hlavní roli ve filmu Záblesky chladné neděle. To bylo zásadní, stejně jako seriál Cirkus Bukowsky. A samozřejmě Vraždy v kruhu.
V seriálu Cirkus Bukowsky jste se objevila nahá. Je pro vás nahota při filmování problém?
Došlo k poněkud bizarní scéně. Hrála jsem mrtvou dívku a Hynek Čermák jako detektiv mě měl v pitevně identifikovat. Ležela jsem ve skutečné pitevně v lednici, on rozepnul pytel a civěl mi na prsa. A pak řekl, že mi hrozně bije srdce. V tu chvíli mi vůbec nevadilo, že jsem nahá, prostředí pitevny to úplně přebilo. Pokud je nahota opodstatněná a má ve filmu smysl, srovnám se s ní.
Aktuálně hrajete v muzikálovém představení Viktorka Plzeň! aneb Jinak to nevidím. Jak jste získala tu roli?
Ozval se mi autor muzikálu Tomáš Svoboda a nabídl mi roli anděla strážného, který na sebe bere podobu zdravotní sestry. Začne léčit hlavního hrdinu, který má rakovinu a je to fanoušek fotbalu. Anděl pocítí lidskou emoci, zamiluje se do něho a ztratí svou moc.
Jak dopadla premiéra?
Premiéra není nikdy standardní představení. Trochu nám selhal zvuk. Divadlo je holt živý organismus. Ovšem první repríza byla mnohem uvolněnější, diváci se bavili a my také.
Litovala jste někdy, že jste se stala herečkou?
I když jsem měla někdy deprese, vždycky mi bylo jasné, že téhle profesi zůstanu vždycky věrná. Stoprocentně!