Herec Zdeněk Piškula o Ferdinandovi z Bouře: Teprve na ostrově najde sám sebe

V poslední Shakespearově hře vytvořil roli mladého prince Ferdinanda herec Zdeněk Piškula. Po absolvování herectví na Pražské konzervatoři se stal od sezony 2019/20 členem Městských divadel pražských, kde vytvořil několik zajímavých postav. Diváci ho znají i z filmové pohádky Tři bratři, z právě reprízovaného televizního seriálu Vyprávěj anebo jako vítěze osmé řady taneční soutěže StarDance. Na Letních shakespearovských slavnostech se objevil poprvé právě v Bouři.

Jaká je vaše herecká zkušenost se Shakespearem?

Ještě na konzervatoři jsem si zahrál úryvek z Hamleta. Ale to mi bylo sedmnáct a nijak jsem to neprožíval. První střet se shakespearovským blankversem byl sice trochu složitější, ale tehdy mi připadal schůdnější než třeba stylizovaný jazyk Gazdiny roby.

V Městských divadlech pražských jsem byl obsazen do Romea v Romeovi a Julii, a protože to byla moje první velká divadelní role, tak jsem to naopak hodně prožíval. Ale v režiséru Michalu Dočekalovi jsem měl vedení, jemuž jsem naprosto věřil.

Tehdy to pro mě bylo zásadní setkání jak s postavou, tak i s režisérem. Ale stejně intenzivně jsem se poté sžil i s Koltesovým Robertem Zuccem v pražském divadle Komedie. A samozřejmě s Ferdinandem z Bouře.

Co bylo hlavní motivací, že jste přijal nabídku účinkování v inscenaci Letních shakespearovských slavností?

Za to může můj kamarád a herecký kolega Josef Trojan. Mně se do toho zpočátku moc nechtělo, protože jsem zvyklý, že na léto vypadnu z betonové Prahy někam ven. Představa, že tady strávím celé prázdniny, mě moc nelákala. Ale Josef mi řekl, ať neblázním a jdu do toho, a otevřel mi vlastně oči.

Uvědomil jsem si, že to budou bohatě naplněné prázdniny. A dneska bych nejraději své váhání vzal zpátky, protože jsem šťastný, že v té produkci jsem. Ať už kvůli setkání s režisérským duem SKUTR, anebo s kolegy, s nimiž bych se jinak nepotkal. Obsazení Bouře je moc fajn parta lidí.

Ferdinand je, na rozdíl od Romea, pasivnější. Děje se mu mnoho věcí, na něž ale sám nemá žádný vliv. Jak se taková postava hraje?

Pro mě je zásadní, jak Ferdinanda vnímá Miranda, která dosud neviděla jinou mužskou bytost než svého otce Prospera a Kalibana, a je pro ni vzrušující jakýkoli cizí člověk. Takže jsem si řekl, že by byl hezký paradox, kdyby Ferdinand nebyl prvoplánový hrdina a správný mužský, ale tak trošku ňouma zatížený tím, že se narodil do královské rodiny a vyrůstal v upjatém dvorském prostředí.

Na ostrově pozná holku, která nemá žádné zábrany a předsudky, je naprosto otevřená, a také život, jaký dosud neznal. Líbí se mu, že tam lidé chodí bosí, že se nikdo nikomu neklaní, že život nesvazují pravidla a společenská postavení. A kdyby si mohl vybrat, tak by na ostrově sice asi nezůstal, ale rozhodně by tam setrval déle. Teprve na ostrově totiž najde sám sebe.

Navíc je zamilovaný a ještě se musí vyrovnat s tím, že pravděpodobně ztratil otce a stal se tak králem Neapole. To je na jednoho skoro ňoumu až dost věcí najednou.

Režijní duo SKUTR hodně pracuje s pohybem, což je i vaše disciplína. Diváci vás znají se StarDance i filmu Zlatý podraz…

Pohyb mi byl vždycky hodně blízký. Díky práci na postavě Roberta Zucca jsem se dostal blíž k fyzickému divadlu a strašně se mi to zalíbilo. Baví mě vyjadřovat se nejen skrze emoce, ale i tělo. Takže jsem si i v tomto směru se SKUTR dost rozuměl. Bouře je inscenace hodně rozpohybovaná, ať se diváci přijdou podívat.