Herec Vojtěch Vodochodský: Nechci být za každou cenu kariérista

Řídíte se heslem: co je v domě, není pro mě?

Vlastně ano. Pokud ale během práce potkám slečnu, která se mi zalíbí a nastanou vzájemné sympatie, tak proč ne, v tom problém nevidím. Heslo vnímám spíš v kontextu toho, že bych balil holku, která se líbí mému kamarádovi. To je pro mne nepřijatelné.

Zlatá labuť se volně inspiruje počátky pražského obchodního domu Bílá labuť a velmi výrazné jsou v seriálu kostýmy ve stylu konce třicátých let. Je pro vás móda důležitá?

Teprve v posledních měsících, možná letech jsem se začal více zabývat tím, co si na sebe oblékám. Je to samozřejmě tím, že je člověk více vidět. Když jdu na premiéru, už mě na ní i fotí, což se mi dřív nedělo. Móda mě postupně začala bavit. Snažím se kombinovat věci, které se hodí na mou postavu a sedí i k mé povaze. Vzhled ale řeším s mírou, nejsem metrosexuál ani narcista.

Chodíte do kamenných obchodů nebo si oblečení objednáváte online?

Přes internet nakupuji co nejméně, materiál si potřebuju osahat a oděvy si ideálně vyzkoušet. Inspiruji se tipy stylistů při focení, třeba od Filipa Vaňka, který obléká i Leoše Mareše. Tito lidé vás dobře naučí, co si na sebe vzít a co ne.

Našel jste ve svém stylu nějaký vzorec?

Například to, co mám na sobě dnes (hnědá manšestrová bunda, černé kalhoty a tmavé polobotky), o mně dost vypovídá. Rád nosím mírně casual (neformální) věci, košilové bundy, černé martensky… Jde mi hlavně o příjemnou látku a zajímavé vzory.

Ve Zlaté labuti jste se zatím mihl v pár scénách. Dostane pak vaše postava větší prostor?

Co vím od režiséra a šéfdramaturga, tak ano. Měly by přibýt milostné zápletky. Zatím jsou v plánu dvě série.

Seriál běží na televizi Nova a videotéce Voyo, kde jste se koncem loňského roku objevil v trojdílném Králi Šumavy. Na historické projekty máte zřejmě štěstí.

To je pravda, je to však dané zejména tím, že se jich teď točí poměrně hodně. Ať už šlo o Případ Roubal, Ivetu, nebo nyní Zlatou labuť. Baví mě hereckou stylizací, k níž se můžu upnout, třeba k mluvě nebo způsobu oblékání. Postavu si tak lze dotvořit na základě dobových konvencí. V Králi Šumavy jsme používali zvláštní nářečí, místo „musíš“ se říkalo „mušíš“. Tempo řeči bylo pomalejší, lidé mluvili pregnantněji, spisovněji a uvážlivěji.

Ujede vám někdy mluva při natáčení?

Ani ne. Text mám naučený, nestává se mi, že bych slovo zcela zaměnil za současný výraz, spíš se občas přeřeknu.

V příběhu o převaděči Josefu Hasilovi hrajete jednoho z pohraničníků a hned v pilotní epizodě skončíte zabořený do močálu. Byla to pro vás zatím největší herecká výzva?

Možná i ano. Přežít se to ale dalo. Měl jsem na sobě neopren, i když do něj zatékalo. Venku bylo deset patnáct stupňů, ve vodě ještě míň. Scénu jsme natočili a můj vojenský mundúr byl promočený skrz naskrz, vážil snad přes dvacet kilo. Režisér se pak rozhodl, že scénu pojedeme znovu, aniž by mi dali náhradní oblečení. Řekli mi, že je to v pohodě, jelikož budu v dálce v rozostřeném obraze. Byla celkem zima, takže to lehká výzva byla.

A nastydl jste?

Nenastydnul.

Loni šly do kin tři snímky, do kterých jste byl obsazen: historický film Arvéd, drogová jízda Banger a komedie Párty Hárder: Summer Massacre. Který vám byl nejbližší?

Arvéd, v němž jsem získal zatím největší příležitost, a především byl mým natáčecím debutem. Paradoxně vyšel až po Ivetě, která se točila mnohem později. Připravovali jsme ho celá léta, byla to srdcovka. U tohoto projektu jsem byl zainteresovaný od roku 2018, točilo se i během covidu.

Jak na svou roli v Arvédovi pohlížíte?

K některým věcem bych dnes přistupoval jinak, asi bych z nich nebyl tak nejistý. Role Vlastíka nemá tolik textu. Často jsem byl aktivním posluchačem protagonisty a přišlo mi, že to musím víc zdůraznit a takzvaně dohrávat, co si má postava myslí. V některých chvílích jsem byl vypnutý a stěží tušil, co se Vlastíkovi honí hlavou.

Jinak je Arvéd textově velmi náročný film, určitě není pro každého, ale svého diváka si našel a najde. Byl to jeden z mála projektů, u nichž mi nevadilo koukat sám na sebe. Jsou seriály a filmy, kdy se na sebe dívat nemůžu.

Kde vám to vadí?

Třeba u Specialistů, kde nebylo moc kapacity pro zkoušky. Spíše než postavu jsem hrál sám sebe v okolnostech.

Nekonečným seriálům se snažíte vyhýbat, je to tak?

Tak tomu úplně není, teď jsem točil Dobré zprávy na Primě, kde mám obrovskou linku v asi patnácti dílech coby léčený alkoholik a intrikán.

V Bangeru jste měl původně ztvárnit ústředního Alexe, roli nakonec dostal Adam Mišík. V jiném rozhovoru jste řekl, že rivalita je v českém rybníčku nevyhnutelná a každý by si měl najít svou hereckou cestu. Rozklíčoval jste tu svou?

Je to asi o tom najít své vlastní herecké know-how, techniku. Jsme produkty, které se prodávají. Myslel jsem to i z hlediska hereckého rozsahu, typologie – jestli umím zahrát člověka, který je mé osobnosti vzdálený. Je zapotřebí najít mantinely a vůbec není ostuda si přiznat, že na něco nemám.

Nedávno mi přišla nabídka na sériového vraha, který byl svým fyzičnem a mentalitou mým naprostým opakem. Roli jsem nakonec nedostal a možná jsem i rád, asi bych s ní bojoval. Chtěl bych ale zkusit všechno.

Na některé postavy musíte dozrát. Chci mít zdravý přístup, abych si neublížil, nechci být kariéristou za každou cenu.

Daří se vám v současnosti uživit jen natáčením?

Ano. Dobré zprávy sice už skončily kvůli nízké sledovanosti, ale brzy budu točit Vlny režiséra Jiřího Mádla, druhou sérii O mě se neboj i Krále Šumavy a další projekty.

V divadlech hostujete, angažmá se vám teď prý finančně nevyplatí. S jakou nabídkou byste změnil názor?

Kdyby přišla od Městských divadel pražských, Divadla Na zábradlí, Dejvického a samozřejmě Národního divadla.

V dubnu začnete s režisérem Jiřím Mádlem, který vás obsadil do hlavní úlohy, točit jeho dlouho připravované Vlny o událostech roku 1968. Jak se na tuto práci chystáte?

O této době mám přehled ze školy, přesto si načítám různé knihy. Co se tehdy dělo v Rozhlase, o čemž film pojednává, jsem prakticky nevěděl. S Jirkou debatujeme, ale velké přípravy a zkoušky nás teprve čekají v následujících týdnech.