Článek
Když mi řekli na Nově, že v novém seriálu představujete manžela Ester Geislerové, myslela jsem na hudebníka, spisovatele a moderátora, který se jmenuje úplně stejně, ale je starší. Nedochází kvůli shodným jménům k záměnám?
Dochází, občas se mě na něho někdo ptá. Vašek Vašák napsal několik knih, hrál v různých kapelách. A dělal se mnou kdysi rozhovor pro časopis Xantypa. Byl se párkrát podívat i u nás v divadle. Příbuzní nejsme, ale někdy žertem říkám, že budu tátu pozdravovat.
Jak se vlastně kluk z obce Herálec na Vysočině dostane k divadlu?
Po absolvování učebního oboru a odmaturování jsem se rozhodl jít do Brna a studovat na jazykové škole angličtinu. Jednoho dne jsem se ocitnul v baru na Janáčkově akademii múzických umění, a to prostředí i lidé mně tak učarovali, že jsem si později dal přihlášku a na JAMU mě přijali. Bylo to spontánní, neplánované.
Václav Vašák
První profesionální herecké angažmá jste prožil v brněnském Národním divadle, trvalo dva roky. Proč potom následoval téměř roční pobyt na Novém Zélandu?
Potřeboval jsem změnu v osobním i pracovním životě. Měl jsem kamarády, kteří na Zélandu byli rok předtím a jejich zážitky mě dostaly. Rozhodl jsem se, že si udělám takové delší prázdniny.
Cestoval jste sám?
Chvilku s někým, chvilku sám. Odmalička jsem byl zvyklý manuálně pracovat, takže jsem se účastnil různých brigád, sezonních prací. A za vydělané peníze jsem část pobytu procestoval. Na Zélandu jsem prožil tři čtvrtě roku.
Jaké je se po takové pauze vrátit na divadelní prkna?
Zpátky mě přilákala nabídka na zajímavou roli ve hře Osiřelý západ v režii Lubomíra Vajdičky v brněnském Mahenově divadle, to byla pro mě velká výzva se vrátit.
Prý jste po jedné z postav pojmenoval svého syna?
Ano. Hrál jsem postavu faráře Welshe a jeho křestní jméno bylo Roderick. A tak se jmenuje i můj syn.
Co vás přivedlo z Brna do pražského Divadla na Vinohradech?
Jeho tehdejší umělecký šéf Martin Stropnický režíroval v Brně, kde mě viděl hrát v několika inscenacích, a pak mi nabídl do Divadla na Vinohradech angažmá. To trvalo čtyři sezony. Bohužel ve chvíli, kdy jsem tam nastoupil, Martin Stropnický divadlo opustil.
Jako otec ze seriálu Anatomie života miluje manželku (Ester Geislerová) i své dvě dcerky.
A co stálo za přechodem do Divadla Na zábradlí?
Bylo to v době, kdy se změnilo vedení Divadla Na zábradlí, do něhož přišel tým brněnského Divadla Reduta v čele s Petrem Štědroněm, s uměleckou šéfkou Dorou Viceníkovou a režisérem Janem Mikuláškem, s nimiž jsem právě v Brně spolupracoval. Takže jsem z Vinohrad spontánně přešel Na zábradlí.
Před koronavirovou epidemií mezi jeho úspěšné inscenace patřila Korespondence V+W, v níž hrajete Jiřího Voskovce a Jiří Vyorálek představuje Jana Wericha. Přitom na vás a tuto hru začali před deseti lety chodit brněnští diváci. Není to už stereotypní?
Určitě ne. Korespondence V+W má spoustu příznivců a myslím si, že ji pořád hrajeme rádi. Dostali jsme se s ní i do New Yorku a projeli hodně evropských festivalů. Témata přátelství, odloučení a emigrace jsou stále aktuální a tím i nadčasová.
Slyšela jsem, že v místech, kde s divadlem hostujete, po ránu běháte.
Když jsme někde na zájezdu, jde maximálně o tři dny pobytu. Takže ranní běhání pro mě znamená spojení přís užitečným, protože toho mnohem víc vidím a poznám. Dá se říct, že v Paříži, Berlíně a New Yorku mám nejen odehráno, ale i odběháno.
Účinkoval jste ve spoustě seriálů, přesto si myslím, že televizní diváci si charismatického fešáka nejspíš zařadí coby postavu z několika reklam. Váš kamarád jim říká 4 K. Co to znamená?
Dělal si ze mě srandu, že jsem natočil reklamu na kafe, kyselku, kořalku a konzum. Bylo to takové moje reklamní období, které pravděpodobně už nikdy nenastane. Sešlo se náhodou několik reklam natočených v různých časech, které byly vysílány v jednom bloku.
Dost mě pobavilo, když jste se rozhodl dát si ke 42. narozeninám uběhnutí maratonu. Jak dlouho trval trénink na takový běžecký výkon?
Já jsem vždycky běhal, ale v rámci příprav jsem si koupil knihu Jak uběhnout maraton za 100 dní od populárního běžce Miloše Škorpila. A tou jsem se snažil řídit. Při přípravě na maraton musíte mít pochopitelně tréninkový plán. A s tím mi kniha pomohla.
Václav Vašák
A kolega Luboš Veselý a film Bába z ledu, v němž hrál, vás pro změnu dostal k otužování. To se během pandemie stalo módní záležitostí. Kdekdo se na sociálních sítích předvádí v ledové vodě. Chodíte mezi otužilce pravidelně?
Postupně se ze mě stal takový otužilec samotář. Otužování prožívá boom, jde o super záležitost, jenže jsem posléze zjistil, stejně jako u běhu, že raději podnikám tyhle věci sám. Teď třeba v divadle zkoušíme, a když mám chuť, odběhnu si zaplavat k vltavské náplavce, která je blízko.
Kolik stupňů má aktuálně Vltava a kdy naposledy proběhlo chladivé ponoření do řeky?
Kolem tří stupňů, ale nezamrzá. Naposledy jsem se koupal na Vysočině, kde žijí rodiče. V rybníce je voda přece jen studenější a vytváří se led. Vysekat si díru do ledu a udělat si fotku, to je letos prakticky společenská nutnost. To jsem si teda na Vysočině splnil.
V seriálu Anatomie života máte coby dobře zajištěný zubař za ženu zdravotní sestru Janu a s ní dvě dcerky. Jak je vaše rodina poskládaná skutečně?
Dvě děti jsem vyženil v době, kdy byly obě malé. Dnes je synovi dvacet sedm, dceři dvaadvacet a našemu nejmladšímu čtrnáct let.
Seriálová manželka prokazuje pracovní a studijní ambice. Dokážete podpořit i vlastní ženu v jejích snech a tužbách?
Svoji ženu se snažím podporovat ve všem, co jí vidím na očích. Naposledy si vymyslela, že z mé pracovny udělá obývák, a tím získá obrovský prostor pro sedačku. Chvíli to vypadalo na rozvod, pak jsem umyl nádobí, vysál a stůl už mám jinde. Ne, teď vážně. V době pandemie se vrátila k malování, a dokonce se jí daří své obrázky prodávat, v tom má moji obrovskou podporu.
Za deset dní bude svátek zamilovaných svatý Valentýn. Umíte si ho romanticky užít?
Vůbec ho neslavíme. Na to, abych koupil kytku, nepotřebuju žádné datum. My máme Valentýna furt. (směje se)