Článek
Poskládám-li namátkou část postav, jež Na zábradlí hrajete, vyjde mi Freud. Požitkář. Doktor, jehož jméno se nevyslovuje. Co to říká o vaší nynější kariéře?
S trochou nadsázky se dá říct, že všechny postavy jsou obrazem doby. Freud by se dnes uplatnil více než kdy jindy. Na pohovky u kvalitních psychoterapeutů se totiž stojí takřka fronty. Postava doktora z Anamnézy zase akcentuje zoufalé bloudění jedince v labyrintu nemocničního systému. A Požitkář? To je hra čistě o smrti. O tom, jak se na ni má člověk připravit. To jsme ovšem začali dost morbidně…
Pojďme do časů, kdy byla zavřená divadla. Co jste v té době dělal?
Nějakou dobu jsem v Praze pracoval jako malíř pokojů. Ale dost času jsem se snažil trávit na Vysočině, kde žijí moji rodiče a kam se během divadelní sezony tak často nedostanu. Mám tam navíc dva bratry, kterým jsem se snažil vypomáhat. Fyzická práce a změna prostředí byly pro mě opravdový relax. Vyráběl jsem třeba hmyzí domečky.
Lepil jste k sobě stébla, trávu, aby se měl hmyz dobře?
Já dělal přímo hmyzí mrakodrapy! S představením Korespondence V+W, v němž hraji Jiřího Voskovce, jsme před covidem strávili několik dní v New Yorku. A New York, jak známo, vás nikdy nenechá spát.
Za pandemie začal vyrábět také hmyzí domečky. Už jsou zabydlené.
Někde v hlavě mi ty vjemy zůstaly a během pandemie se zhmotnily do dřevěných hmyzích domků. Musím říci, že včely a brouci mi evidentně rozumí. Uvnitř to žije. Některé dírky byly krátce po kolaudaci rychle obydlené.
Zručný evidentně jste. I za pandemie jste však pracoval také v divadle. Kolik představení jste vedle Freudova pozdního odpoledne nazkoušel?
Tohle byla jediná inscenace, jejíž zkoušení u nás epidemie přerušila. Jakmile se otevřelo, vrátili jsme se k ní, koncem října byla premiéra. Během pandemie jsme se spíš snažili hledat nové možnosti divadelního fungování v proticovidových omezeních. Vzniklo mimo jiné představení Kleopatra v podobě audiowalku. Diváky provádí centrem Prahy s pocitem, že procházejí egyptským podsvětím. Zkoušeli jsme také v planetáriu, inscenaci Ahoj vesmíre!
Režisérem Freudova pozdního odpoledne je David Jařab, hudbu složil Jakub Kudláč. Když za vámi přišli, že budete Freud, viděl jste se v něm hned?
Absolutně ne. Jediné, co mě s Freudem od začátku spojovalo, byly možná mé vousy.
Partnerku mu hraje Jana Plodková.
S režisérem Davidem Jařabem nešlo o naši první spolupráci. Mám k němu tedy jistou důvěru, a tak jsem předpokládal, že ví, proč to dělá. Je navíc autorem samotné hry, a tak je to postupné objevování toho, co napsal, vždy dobrodružné, tvůrčí. A hlavně inspirující.
Inscenace z konce devatenáctého století je opereta. Vy v ní ovšem nezpíváte. Nevěříte si?
Já se při podobném, veřejném zpěvu poměrně stydím. V představení mám ale speciální dvouakordové kytarové sólo, které nepochybně zásadně ovlivní budoucí hudební generace…
Herec Václav Vašák: Stal se ze mě otužilec samotář
Teď zase chvíli vážně. Zpěv je disciplína, kterou nechávám na vynikajících kolezích. Třeba na Miloslavu Königovi. Písně s takřka říkankovými texty mají navíc za úkol těžké téma zneužívání částečně odlehčit. Pohybujeme se na hraně tragikomedie. Projevy hysterie, potlačování úzkostí, které Freud u pacientů pozoroval, samy tuto dvojlomnost přinášejí.
Je v takto vážném tématu alespoň kousíček optimismu?
Podle mě ano. Jde o operetu z prostředí vídeňských šantánů, což je žánr s jistou mírou nadsázky. Smát se od začátku do konce samozřejmě nebudete, ale dělání divadla jen pro jakousi instantní zábavu pro nás Na zábradlí ani není cíl.
K odlehčení vážného tématu slouží operety.
Snažíme se otevírat i palčivější témata, donutit diváka přemýšlet o věcech z jiných úhlů. V poslední době jsme v médiích svědky kauz, kdy došlo k selhání a zneužití pravomoci od lidí, od kterých se očekávala odborná pomoc, maximální ochrana. Do kin se dostávají šokující dokumenty, ale zároveň se objevují i případy smyšlených falešných obvinění. Divadlo nemůže tyto věci nereflektovat.
Jednou třeba podobně otevřete téma pandemie. Jste herec, hrajete bez roušky. Byl jste v posledních týdnech vůbec v pozici zarouškovaného diváka?
Mám za sebou koncert filharmonie v Českých Budějovicích. A přiznám se, že pro mě je sezení s respirátorem už po hodině nesnesitelné.
Václav Vašák jako Sigmund Freud.
Zároveň má ale člověk možnost zažít ten fyzický pocit, který už druhým rokem v nesrovnatelně větší míře zažívají denně hlavně zdravotníci, zaměstnanci dalších rizikových profesí. Všem patří můj velký dík.
Máte v posledních týdnech v divadle vyprodáno?
Úbytek diváků je plošný jev, který teď trápí asi většinu divadel. Na zábradlí naštěstí není tak velký, má svoji specifickou fanouškovskou základnu, plní se. Jisté je, že se změnily návyky ohledně vstupenek. Nyní se velká část z nich prodá těsně před představením.
Může se vám hodit na Seznamu: