Článek
Po snímku Mládí, který získal na 50. ročníku MFF Karlovy Vary diváckou cenu Práva, natočil Sorrentino sžíravě satirický portrét Silvia Berlusconiho, bývalého předsedy italské vlády a zároveň podnikatele, tiskového magnáta, manipulátora veřejným míněním a skandalisty, jehož bouřlivé mejdany prosluly neméně než on sám. Berlusconiho hraje Sorrentinův dvorní herec Toni Servillo, který poskytl v Torontu Právu rozhovor.
Hrajete fiktivní, ale i veřejně známé postavy. Jaký je v tom rozdíl?
Když hraju fiktivní postavu, mohu popustit uzdu své fantazii, mohu použít vlastní kreativitu – samozřejmě v takové míře, jaká odpovídá režisérově představě. Ale když hraji skutečnou, navíc opravdu doslova veřejně proslulou postavu, jsem limitován tím, že obecenstvo ji dokonale zná.
V tu chvíli jsem jen herec postavený do středu autorovy myšlenky, kterou chce divákům sdělit. A s tím, jak postavu znají diváci, já vlastně bojuji: chci je překvapit a nabídnout jim trochu jiný pohled, než je ten všeobecně známý.
Jak jste se cítil v kůži velkého manipulátora, člověka posedlého majetkem, sexem a mocí?
Hrát ho nebylo tak těžké. Víte, Berlusconi není žádný filozof, je to vlastně herec. Vždycky používal stejné techniky jako každá hollywoodská hvězda a ono to zabíralo. To je na něm fascinující. Dokázal si do hlavy zabudovat představu, že hraje před veřejností představení, a zabudoval si ji tam opravdu dokonale.
Jeho politická platforma nebyla nikdy založena na idejích a konceptech, on lidi nepřesvědčoval, aby ho volili pro nějaký program, on je sváděl jako dívky na svých večírcích. A byl v tom tak výkonný, že si o něm lidé vytvořili stejný obraz, jaký si o sobě vytvořil on sám. Okouzlení jím je velmi povrchní, ale existuje.
Ty večírky byly hodně divoké a mohou ve filmu působit nejen jako kritika mužů, kteří zneužívají svou moc k získávání požitků, ale také jako kritika žen, které své ženské přednosti využívají k tomu, aby se do světa mocných mužů dostaly. Neměli jste teď, v době sílících feministických hnutí, trochu obavy právě tohle ukázat?
Neměli. Ani nemyslím, že by to bylo jakkoli odvážné. Ukázali jsme jen to, co se tehdy opravdu dělo a každý to ví. Navíc ty ženy ve filmu své půvaby využívají, ale nezneužívají k získání moci.
Berlusconi, Trump i mnozí další zkrátka přinesli do světa politiky zábavu a požitkářství jako obchodní činnost, jako velmi povrchní, ale účinný prostředek manipulace s voliči.