Článek
A i když měl vždycky rád absolutní uměleckou svobodu, od září nastoupil do stálého angažmá v Dejvickém divadle v Praze.
Co pro vás znamená oslava Silvestra?
Už několik let odjíždíme se ženou před začátkem Vánoc pryč. Takže si svátky oslavíme ve dvou po svém. Bereme to jako relaxaci a odpočinek. Normální lidi jezdí na dovolenou přes léto, my jezdíme v zimě. Snažíme se prostě Silvestra prožívat dost všedně.
Zažil jste někdy nějakou bizarní oslavu tohoto svátku?
Ano, jednou v New Yorku. Chtěli jsme jít strávit poslední den roku do Central Parku. Jenže když jste unavený, usnete v deset a nic vás nevzbudí, tak to prostě zmeškáte. To se také stalo.
Asi nejvíce vás veřejnost zná jako bankéře z reklamy. Jak jste se k ní dostal?
Naprosto banálně. Pozvali mě na casting a vybrali si mě.
Změnilo vám to profesní život?
Myslím si, že ano. Pomohlo mi to k dalším seriálovým i filmovým rolím. Rozhodně se mi nestalo to, co se u herců z reklam děje, že jim určitá role omezí jejich hereckou pestrost. Režiséři si pak člověka zaškatulkují, což se těžko překonává.
Vosto5 chápe herec jako generační a regenerační divadlo.
Pokřikují na vás lidi na veřejnosti?
Čas od času mě poznávají. Vždycky ovšem záleží na situaci. Když jdete třeba po ulici, máte dobrou náladu, mnohdy vás to i pobaví. Jenže někdy jste ve stresu, pospícháte, něco řešíte po telefonu a někdo na vás křičí, a to moc příjemné není.
Je pro vás důležité stálé divadelní angažmá?
Vždycky jsem byl na volné noze. Hraju v divadle Vosto5, což je mé drahé generační a regenerační divadlo, hostuju ještě v pražském Činoherním klubu. Dokonce jsem hostoval i v Národním divadle v Praze. Ale v září mi nabídli stálé angažmá v Dejvickém divadle, což je mé první stálé angažmá.
Dávali vám herci z Národního divadla najevo, že jste přišel tak zvaně ze sklepa?
K tomu docházelo asi dřív. Teď je tam atmosféra mnohem přátelštější. Řekl bych, že je to tím, jak se na scénu Národního divadla začaly dostávat alternativnější formy, ovlivněné například německým divadlem. A díky moderním vlivům odešel zřejmě ten vliv klasických bardů Národního divadla.
Zapůsobila na vás velikost jeviště Národního divadla?
Vzhledem k tomu, že pro mě velké jeviště neznamenalo nikdy nějakou zásadní metu, tak to na mě příliš nepůsobilo. Zásadní změna se týkala techniky přednesu. Člověk totiž musí zvládnout tak velký prostor takříkajíc umluvit. Nabídky hrát ve zlaté kapličce mě zajímaly především ze zvědavosti, rozšířily mou výrazovou pestrost.
Je pro vás výrazová pestrost zásadní?
Naprosto. Nebavilo by mě věnovat se pouze činohře. Mám rád i alternativnější žánry. Začínal jsem třeba jako kašpárek v projektu Kašpárek v rohlíku, dělám i Side Specific, performance, uvádím pořad Comedy Club, v Ostravě účinkuji také v sérii o historii pro děti Dějepic. Popravdě řečeno, zlatá kaplička mě moc neoslovila. Spíš jsem se ztotožnil s hraním v Činoherním klubu a teď nastálo v Dejvickém divadle.
Uvádíte Comedy Club. Formát Stand up vás neláká?
Zkoušel jsem to pouze jednou a nezaujalo mě to. Nemám totiž rád dlouhé monology, ani v divadle. Zajímá mě interakce s kolegou hercem i s divákem v sále. Nejraději řeším nějakou nenadálou situaci, mám totiž rád improvizaci.
Máte nějakou vysněnou roli?
Ne, to vůbec. Beru věci tak, jak přicházejí. Jedinou výjimkou bylo, když jsem si přečetl nějaký článek o životě spisovatele Jaroslava Haška. Při něm mě napadlo, že se jedná o velmi silný příběh a že by mě zajímalo ztvárnit hlavní postavu.
Je konec roku. Ohlížíte se, co se vám v něm povedlo a co ne?
Já se spíš snažím vždycky dívat do budoucna. Na ohlížení moc nejsem, možná je to ale chyba. Člověk by si asi občas mohl říct, co měl udělat jinak.