Článek
Učitelství jste vystudoval na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity prakticky souběžně s JAMU. Proč převážilo herectví?
Na JAMU jsem se hlásil v podstatě proto, že jsem v posledním ročníku Fakulty sportovních studií zjistil, že učit nechci. Potřeboval jsem trochu roztáhnout křídla a podívat se po něčem ještě zajímavějším. Tak nějak jsem cítil, že potřebuju jinam, a napadlo mě zkusit vyplnit přihlášku na JAMU. Všemi třemi koly jsem naštěstí prošel úspěšně a život nabral otáčky uměleckým směrem.
Na druhou stranu, pokud bych se z jakéhokoliv důvodu divadlu nebo herectví musel přestat věnovat, nezhroutí se mi svět a klidně půjdu dělat cokoliv jiného, třeba učit.
Nevadilo rodičům, že ze syna nebude pan učitel, ale herec?
Když jsem rodičům oznámil, že chci studovat další vysokou školu, tak neměli takovou radost jako já, ale celou dobu mě podporovali, za což jsem jim neskutečně vděčný. A pevně věřím, že dnes mají radost i oni.
Řady učitelů v Ulici oživí Prokop, s nímž se Magda (Veronika Čermák Macková) seznámila v bufetu.
Pocházíte z obce Vnorovy na Hodonínsku s víc jak 770letou historií a se spoustou význačných osobností kulturního a společenského života. Ovlivnilo vás nějak prostředí rodného místa?
Byl bych naivní, kdybych řekl, že ne. Jen je otázkou nakolik. Zemitost, upřímnost a důraz na vysokou morálku počítám mezi ty pozitivní vlivy. Zkraje své umělecké cesty jsem musel na některé vlivy naopak zapomenout. Například moravský dialekt nebyl úplně přínosem.
Kterého význačného rodáka si nejvíce vážíte?
Nechtěl bych zlehčovat odkaz jiných slavných rodáků, ale mému srdci nejblíže je tvorba básníka Jana Skácela. Jeho básně jsou jako pohlazení. A navíc se k němu pojí několik „náhodných“ skutečností: Jan Skácel se narodil ve Vnorovech, v místech, kde teď stojí můj rodný dům, a zemřel přesně v den mých čtvrtých narozenin.
A co folklor? S ním mám tuto jihomoravskou oblast spojenou.
Folkloru jsem se věnoval poměrně intenzivně více než deset let. Nejkrásnější období jsem prožil v profesionální části Vojenského uměleckého souboru Ondráš, se kterým jsme procestovali skoro celý svět.
Rád vzpomínám na téměř dvouměsíční turné po Japonsku nebo desetidenní zájezd po východním pobřeží USA. Tímto angažmá jsem se ale folkloru nabažil natolik, že ho v dnešních dnech již nevyhledávám. Ale pokud si mě někde najde sám, rád si zavzpomínám. Na příští rok chystá VUS Ondráš nový taneční program, kam stavím jednu choreografii, tak to je kupříkladu jedno takové aktuální zavzpomínání.
Ondřej Studénka
Z vlastní zkušenosti vím, že štíhlí, vysocí tanečníci, navíc fešáci, bývají v lidových souborech nedostatkovým zbožím. Asi jste netrpěl nezájmem ze strany děvčat?
Netrpěl. (směje se)
Na rozdíl od seriálového svobodného Prokopa jste ženatý a tatínek. Dnešní třicátníci se většinou do manželství nehrnou. Kdy vás přepadla touha oženit se?
Já bych ani neřekl, že mě přepadla touha oženit se, svatba byla jen logickým krokem vpřed do něčeho ještě smysluplnějšího. Ale moc dobře si pamatuju, jak mě přepadla touha přestěhovat se! Bylo to jednoho únorového rána, kdy jsem zjistil, že potřebuju z bytu do domu. Začali jsme hledat dům či pozemek, za tři měsíce jsme našli krásný, skoro hotový domek, který jsme za další tři měsíce dokončili, přestěhovali se a teď si ho zvelebujeme.
A pak následovala svatba, zasazení stromu a na svět přišel malý Studénka?
Svatba proběhla a i malý Studénka už byl na světě, když mě tato touha stěhovat se přepadla, ale pak přišla malá Studénková. A sázení stromu mě ještě čeká.
Co máte společného s postavou učitele fyziky a angličtiny v seriálu
Ulice? Kreativní tým Ulice mi poslal rozsáhlý rozbor postavy Prokopa Junka, jeho záliby, život a podobně, a manželka mi po přečtení tohoto rozboru řekla: „Kde proboha vzali tvůj životopis?“ Nevím, jak se to stalo, ale máme s mou postavou společného opravdu hodně!
Jak vlastně dojde k tomu, že si produkce seriálu, jímž prošla řada hereckých hvězd, všimne širší divácké veřejnosti neznámého herce z Městského divadla Brno?
Byla to shoda náhod. Trochu za to může můj brněnský kolega Tomáš Sagher, který mě spojil s produkcí Ulice, jež zrovna sháněla podobný typ herce. Produkci jsem se ozval se svým životopisem a ta si mě za pár dní pozvala na kamerové zkoušky.
Podobných kamerových zkoušek či castingů jsem absolvoval desítky, ale tady jsem se od začátku cítil jinak, tak nějak svobodněji, příjemněji. Asi mi osud naznačoval, že to takhle dobře dopadne!
Ondřej Studénka
Než došlo k vynucené divadelní pauze, v jakých rolích jsme vás mohli vidět?
V poslední době jsem účinkoval v Městském divadle Brno v inscenacích: Antonius a Kleopatra nebo v muzikálu od Stinga Poslední loď. Obzvláště rád hraju Sira Lancelota v bláznivé komediální zpěvohře Monty Python’s Spamalot. Vládní nařízení nám zastavilo zkušební proces krásného muzikálového hitu Pretty Woman.
Na natáčení do Prahy dojíždíte z moravské metropole. Netečou vám nervy na D1?
Cestování je na tom všem to nejhorší, přiznávám, a aktuální stav D1 mi to ani trochu neulehčuje.
Vzhledem k současné situaci – nebylo by lepší mít stabilní profesi učitele?
Ale oni ani ti učitelé nemůžou vykonávat svoji činnost v plném rozsahu. Je to složitá doba a bolí to všechny.
A dá se vůbec tělocvik vyučovat distančně?
To je správná otázka! Mám na Fakultě sportovních studií vystudovaný obor Tělovýchova se specializací Fitness, kde jsme museli ze všech předmětů absolvovat zhruba sedmdesát procent praktickým způsobem. Když si vzpomenu, na kolik z nich jsme museli tvrdě dřít, tak je mi těch letošních studentů opravdu líto.
Máte krásné příjmení. Tušíte, jak k němu vaši předci přišli?
Děkuju. Po historii svého příjmení jsem nikdy příliš nepátral, ale vím, že mají rodiče doma rodokmen, který sahá až do 17. století, a nejstarší uvedení předci měli obyčejná povolání typu rolník nebo zemědělec. Takže jméno Studénka bude mít spíše pragmatický původ.