Článek
Leontes je muž stižený žárlivostí na svou manželku Hermionu. Je to prudká, vášnivá povaha. Jsou takové postavy pro herce vděčné?
Samozřejmě se hrajou lépe než vlažné postavy. Například Oblomova bych ale hrát nechtěl. Jak ho hrál Michal Isteník, to bylo super, ale jinak je to takové andante. Nicméně Leontes se mi jako postava úplně nelíbí. To, co dělá, nejsou hezké věci. Že bych vyhledával tyto role, to ne. A také se mi narodily děti, takže téma rodiny už pro mě není jen divadelní literatura.
Je vám Leontes něčím blízký? Dokážete pochopit jeho žárlivost?
Absolutně ne. Absolutně ne.
Kterou ze Shakespearových postav byste si rád zahrál?
Zahrál bych si rád Merkucia, to je nádherná postava, ale brzy na něj budu starý. Nebo Richarda III. A jsou ještě i další postavy. Kdysi mi říkal Ivan Rajmont, že bych mohl hrát Timona Athénského, ale jistě to bylo v žertu. Malvolio ve Večeru tříkrálovém je také krásná role. Mám Večer tříkrálový rád, moc se mi líbilo, jak Malvolia hrál Boris Rösner.
Víte, co je na Shakespearovi dobré? Pořád je to poměrně nadstandardní materiál. I když se vůči tomu textu můžete vymezovat, pořád vymezujete vůči mercedesu.
Leontes se trápí tím, co způsobil, celých šestnáct let. Je vůbec možné vydržet tak dlouhý smutek?
Roxana v Cyranovi je v klášteře čtrnáct let. Otázkou je, v jaké intenzitě smutku Leonta vnímáme. Jestli to už není spíš vypuštěný člověk, nebo jestli ho vidíme, jak v kapli den co den roní slzy, jak je psáno v textu. Já vidím spíš člověka, který je už uzavřený ve svém světě, každý den dělá stejné věci, moc nemluví. Jako by jeho život skončil už kdysi, ale tělo pořád funguje. Je to jako když Al Pacino sedí v brýlích na konci Kmotra 3 na židli, a pak z té židle spadne a nic se nestane. Mám pocit, že Leontes je spíš v modu Al Pacina. Ale pozor – on se ještě probere!
Martin Hofmann na čtené zkoušce zimní pohádky.
Proč jste přijal nabídku hrát na Letních shakespearovských slavnostech v Zimní pohádce?
Byla to prostě nejlepší nabídka ze všech. Text je nadstandardní, a navíc mám na Shakespearovky dobré vzpomínky. Byl jsem zvědavý i na Královskou zahradu. Vždycky jsem zatím hrál v Purkrabství nebo dole v Lichtenštejnském paláci na HAMU.
Jak vnímáte alternaci s Michalem Isteníkem?
Já tu alternaci chtěl. Je dobré mít dvě verze. Už při zkoušení se ukázalo, že každý jdeme trochu jiným směrem. Je radost mít kolegu, se kterým to můžete dělat dohromady. Leonta jsme s Michalem vyráběli společnými silami.
Je pro vás na jevišti důležité partnerství?
Je důležité, s kým hrajete. V Zimní pohádce jsem měl od začátku velmi dobrý pocit. Komunikace s režisérem Pavlem Khekem pro mě byla zásadní, a okruh lidí, které obsadil, mi do toho zapadal. Nebojím se říct, že tam jsou dobří herci. Je to dobrá crew.
Co by vám k roli Leonta řekl váš učitel a vzor Boris Rösner?
Co by mi Boris řekl na to, jak mám hrát Shakespeara? Hraj to nahlas, rychle a hodně. A jak mi řekl, tak jsem to vždycky udělal.
Jaký je váš vztah k hraní pod širým nebem?
Na Kašperku, kde hrajeme s divadelním spolkem Kašparem, je to krásné. Třeba Cyrano v divadle nebude nikdy takový jako právě na Kašperku. Obecně bych řekl, že to mám spíš rád. Venku je jiný verbální projev, vnější podmínky, všechno. Ale rozhodně je to vždycky lákavé.
Co očekáváte od divadla jako divák?
Mám rád výborné herce a dobře napsané hry. Hodně si vybírám, na co jdu, a pak bych to moc rád viděl v provedení, které je prostě výborné. Byl jsem před časem na Rackovi, bylo to asi čtyřhodinové provedení. Ale když jsou herci dobří, tak to uplyne jako nic.
Jaké podle vás divadlo být nemá, nebo nesmí?
Jako když koukáte z okna a nikdo nejde.
Může se vám hodit na Zboží.cz: