Článek
Oberon i Prospero vládnou kouzelnou mocí a slouží jim duchové. Jak vnímáte spojení mezi těmito dvěma postavami, respektive Snem noci svatojánské a Bouří?
Prospero i Oberon jsou kouzelníci, kteří mají své věrné sluhy Ariela a Puka. Ovšem Prospero se zabývá tajnými vědami, je to bývalý kníže Milána, není nadpozemskou bytostí jako Oberon. Shakespeare v Bouři rozpoutal drama na téma odcházení.
Je to takový zvláštní epitaf napsaný geniálním dramatikem. Nijak neakcentuje sentiment ani se nesnaží dojímat diváky.
V čem se Prospero blíží Shakespearovi?
Je podivuhodný, rozporuplný. Na konci hry ale dochází k usmíření, je schopen odpuštění a zároveň zahrabává do země svou kouzelnickou hůlku. Jako by nám on i autor chtěli říct, že končí, že už vše řekl.
Bouře je skvěle vystavěná hra, na jejímž začátku Prospero spustí bouři a stává se režisérem ztroskotání lodi. A na konci hry se vzdává všech svých kouzel a připravuje se na poslední cestu, která čeká každého z nás. Právě druhá polovina Bouře se zásadně liší od Snu noci svatojánské svou proměnou. Shakespeare se zde dotýká existenciálních témat i smyslu jakékoliv tvorby a klade zásadní otázku: Měl můj život smysl?
Jak se vám s duem SKUTR spolupracovalo na Snu noci svatojánské i Bouři?
Pro SKUTR byla Bouře možností, jak navázat na inscenaci Snu noci svatojánské, dokonce se v ní objevují i drobné citace ze Snu. Zdá se mi to logické a správné i v rámci Shakespearova života, každá jeho hra je vlastně citací té předešlé a témata jeho her se prolínají a doplňují. Žádná se neobejde bez šašků a vládců. Shakespearův svět obsáhne nejvyšší i nejnižší společenské vrstvy, promlouvá k intelektuálům i k prostým, nevzdělaným lidem.
To, co popisujete, je velkým Shakespearovým vkladem.
Právě balancování na jemné hraně humoru a tragédie je pro mě na Shakespearovi největším dobrodružstvím. Martin a Lukáš mají smysl pro humor, velmi dobře používají hudbu a pohyb. Divadlo by mělo v sobě spojovat hudbu, tanec a slovo, je to magické setkání. Proto i v dnešní přetechnizované době má smysl nezapomínat na to, že život sám o sobě je velký zázrak.
Kdo je Prospero? Mocný a spravedlivý kouzelník, tvrdý kolonizátor ostrova a jeho obyvatel, mstitel dávných křivd?
Prospero v sobě obsahuje všechny tyto vlastnosti, je stejně neuchopitelný a nejednoznačný jako každá lidská bytost. Každý z nás má několik podob, dokonce i sami sobě jsme záhadou, jsme složeni z mnoha faset, své nejtemnější stránky často skrýváme, bojíme se, že budeme zranitelnější, když odkryjeme svoje slabosti. Podívejte se, jak vypadají politici, co o nich víme? To jsou novodobí vládci, svět se nemění, mění se jen kulisy, a už jsme zase u divadla, proto Shakespeare bude vždy nevyčerpatelně inspirativní.
Co vás na Shakespearovi nejvíc přitahuje?
Především jsem se díky němu setkal s blankversem, s veršem, kterým Shakespeare vládl naprosto přirozeně. Když herec pochopí jeho verš a rytmus, snadněji pronikne do psychologie postavy.
Slovo je jako cihla, má svou hmotu a velikost, stavba bez pevných základů spadne. Právě řád je předpokladem svobody. Aby se stal herec svobodným, musí si projít tou strastiplnou cestou, kterou mu autor vytyčil. Ale jen geniální autor nechává herci velký prostor. Každá velká shakespearovská postava je nevyčerpatelná a neuchopitelná, ale právě proto nás stále vzrušuje pokoušet se o nemožné. To je smyslem každé smysluplné tvorby.
Existuje Shakespearova postava, se kterou byste se ještě rád potkal? Ať už z těch, které jste dosud nehrál, nebo s některou třeba i znovu?
Každá doba má své Hamlety, Leary, Julie a já měl to štěstí, že jsem si mohl zahrát třeba Hamleta přesně v tu dobu, kdy pro mě byl velmi aktuální. Vždycky je důležitý kontext, s kým herec zkouší a v jakou dobu.
Možná by mě dnes bavila kompilace více her, takový kaleidoskop, prozkoumat Shakespeara jako renesančního tvůrce. On totiž stvořil svůj specifický a originální svět.
Jaké místo zaujímají ve vašem hereckém životě Letní shakespearovské slavnosti?
Především ty loňské pro mě byly neopakovatelné, protože po covidové pauze vracely divadlo tam, kam patří, tedy před diváky. Setkání herců a diváků je pro mě velkým potěšením a dobrodružstvím.